Den 22 – Den 25
V Miramaru u Panaji (=hl. město provincie Goa) jsme strávili celkem 3 dny. Jde o klidné místo, řekla bych že vůbec nezapadající do profilu Indie. Svůj díl zásluhy na tom má jistě bývalé osídlení Portugalci, kteří sem vnesli trochu západní civilizace a sympatický, nám vlastní způsob myšlení.
První den věnujume prohlídce města. Všude se to hemží Ježíšem a nízkými barevnými „španělskými“ domky. Připadáme si jak na dovolené na Mallorce. Byli jsme připraveni na dravou Indii, kde každý bojuje o přežití a teď jsme trochu zmatení. Procházíme kolem úctyhodně velkého kostela k řece a s několika přestávkami na drink a oběd se škrábeme k chrámu opičího boha Hannumana – ten zas svou architekturou pro změnu připomíná stavby z ruského Kremlu. To snad ani nejsme v Indii...
V chrámu není ani noha – kromě mě (Peťa čeká venku, protože se mu nechtělo zouvat :)) Zvláštní pocit. Nablýskané podlahy. Ticho. Jako by na mě dýchlo duchovno. Jen já, socha bůžka Hannumana a Donation box.
Zastavujeme se i na místním trhu. Hemží se to tu hlavně zeleninou. Kopce zeleniny!!! Hory zeleniny!!! No a pak ještě kořením. Hlavně – jak jinak – chilli papričkami. Jsou jich tu plné pytle!!! Kupuju i něco na sebe. Během toho věčnýho přesouvání jsem totiž vytratila už dvě trička a poslední chci zítra hodit do prádelny. Je to taková souprava dlouhé haleny, volných kalhot a šátku, co tu nosí všechny ženský, tak to aspoň vyzkouším :) Překvapivě v tom není ani moc horko. A musím uznat, že pohodlné to je taky.
Cestou se s námi fotí asi milion místních. Peťa se nejdřív domnívá, že jim připomíná nějakého slavného tenistu (povidal mu to jeden), a tak frajersky pózuje. Druhý den ráno mě dokonce prosí, abych ho učesala – poprvé za těch 25 dní!!! – že se prý dneska bude zase hodně fotit :) No, později zjišťujeme, že za hvězdy jsou tu všechny bílé tváře... Na pobřeží narážíme na skupinku asi 15chlapů a každý se s námi chce fotit. Nakonec se za foťákem střídají všichni. Ani Claudii Schiffer nefotí denně tolikrát co mě :) Heč!!! Hehe.
Druhý den ráno máme domluvený výlet lodí – vyjíždíme za pozorováním delfínů, kterých je tu kolem plno. A fakt!!! Několik kilometrů od pobřeží a už jsou tu!!! Zahlížím první ploutev! Plujou si to samostatně i ve skupinkách, místy jen několik metrů od lodi.Krása!!! Jeden se o kousek dál předvádí a relojes replicas vyskakuje dva metry nad vodní hladninu, aby se pod ní v zápětí s ohromným výtryskem vody vrátil. Tak to byl slušný placák!!! Trik opakuje ještě několikrát, ale vždycky se mi podaří vyfotit už jen vodotrysk po dopadu :( Tak třeba příště... Každopádně to byl pro mě nejhezčí zážitek odsud z Goa.
Odpoledne jíme ve městě a míjíme prodavače nebývale roztomilých žlutých kuřátek. Úplně ťuťuňuňu. Sželí se nám jednoho a se záměrem uchránit ho před snězením ho kupujeme. Tak to byl zase nápad!!!
No, jmenuje se Majkl :) Ale co teď s ním? Nejdřív si maluju, jak si ho sebou vememe do Bombaje a do Dillí a jak Majklovi udělám fotku u Taj Mahalu, která se bude vyjímat v našem společném rodinném albu :) Prostě americká idylka. Po půl hodině pískání po cestě do kavárny, dalších dvou hodinách pískání v kavárně a další půl hodině pískání po cestě z ní ale usuzujeme, že 10hod ve vlaku do Bombaje by bylo smrtelných. Pustíme ho na svobodu!!! Našli jsme pěkný park! Pouštíme ho z krabičky proběhnout, napít a nazobat. Nikam se mu ale od nás nechce :( Fňuk fňuk. To je taaaak hezkýýýý. Kolem se slétá hejno havranů. Ještě chvíli ho drbeme a pak měníme plán. Nejsme si totiž jistí, jestli by si ho havrani nedali k obědu – v hlavě mám stále vzpomínku ze včerejška, kdy jsme šli ulicí a vedle nás spadla na chodník asi 8cm_etrová rybí hlava. Koukneme na horu na strom a tam havran. Nakonec dáváme Majkla třem holčinám, co sedí v parku vedle. Hned mu dávají vodu a mají radost. Majkl bude v dobrých rukou. Než vyroste a sní ho :(
Večer sedíme na pláži. Jedním z věcí, kterými je Goa vyhlášená jsou totiž právě krásné pláže. Za nimi se sem sjíždí na dovolenou jak domorodci z celé země, tak turisti. Díky tomu se Goa před několika desetietími stala indickou Mekkou hippies. Ti dodnes v severní části Goa „okupují“ několik městeček jako je třeba Ajuna, kde se během sezony koná nesčetně festivalů a celonočních plážových party a kde se jako na jednom z mála míst Indie toleruje za nějaký ten úplatek užívání lehkých i méně lehkých drog. Jinde můžete dostat za držení i malého množství hašiše i 10let vězení. Jižní Goa je naopak vyhlášená klidnými a liduprázdnými plážemi. My jsme zvolili střed :)
Poslední den tu je flákací. Ráno trávím na pláži, Peťa na záchodě. Odpoledne se jedu podívat k místní univerzitě – zajímá mě, jak je „univerzita“ pojata v Indii. Celkem mě to překvapí. Krásná nová budova uprostřed udržovaných zahrad, vevnitř všechno moderní, kožené sedačky pro studenty – i my bychom mohli závidět. Jeden ekonomický obor vedle druhého. To se hodí vždycky.
Kupujeme večeři a s Lonely Planet plánujeme následující tři dny v Bombaji. Tolik zajímavých věci a tak málo času...
