Den 9

patek philippe calatrava replica

Je kolem desáté a čekáme na zastávce na autobus. Přijíždí nějaký místní v tuk-tuku, na zadním sedadle dvě malé dcery. Říká, že to jede za 20min. Fajn. Hned se s námi dává do řeči. Je ředitelem místní školy. Bere si na Peťu mail a chce si s námi dopisovat. Slibuju, že mu pošlu seznam zajímavých míst Evropy pro jeho žáky, kteří by taky rádi cestovali. Rodí se dobrá myšlenka – Peťa předá mail sestře, která je ředitelkou školy u nás a děcka si mezi sebou můžou dopisovat a zlepšovat angličtinu a kdoví co ještě.

tag heuer replica watches

Vyměnujeme vzájemně poznatky o svých zemích. Ptám se konkrétně na tsunami. Pán se rozpovídá. Tsunami přišli v letech 2004 a 2006 a ukončili tak 30let občanské války. Tahle země toho má za sebou opravdu hodně. Sám ředitel přišel o bratra s celou jeho rodinou. Pomoc přišla hlavně od UNICEF, díky kterému se tu mohlo postavit 60 nových domů. Pravdou je, že za posledních 5let se stihla Srí Lanka více než vzpamatovat a bleskově vybudovala zázemí pro první turisty. A ti přijíždějí čím dál více. Jen Čechů už jsme tu potkali alespoň 8 skupinek.

Autobusem jedeme zpátky do Tissy, kde dáváme oběd a hodinku internetu. Nastupujeme na bus směr Ella. Ten je opravdu zážitkový. Jedeme po polňačce, to tu ještě nebylo. Výmol nevýmol, autobusák si to frčí plnou rychlostí. Někdy nadskakujeme i půl metru vysoko. SríLančanky sedící vedle z toho mají náramnou srandu. Peťa je optimista  - alespoň nám to prý odvětrává zadky. Další výmol. Zatáčka. Autobusák brzdí tak prudce, že se mi otevírá posuvné okýnko, které bylo doteď zaseklé. Hurááá!!!  Dva přestupy a jsme v Elle. Jde o vesničku položenou 1014 m.n.m (na zdejší poměry tedy vysoko) v malebných horách. Obíháme několik hotelů, většina zoufale plná nebo drahá. Nakonec bydlíme asi za 2000rupií (=cca 300Kč), což je dvojnásobek obvyklé ceny. Ale za to je to Holiday Inn. Je tu wifi a dokonce teplá voda!!! Pereme fusakle. Je tu tak vlhko, že když je člověk nenechá uschnout na poledním slunci, tak neuschnou nikdy. Vydáváme se hledat levnější hotel na zítřek a úspěch. Z 1500 rupií to smlouvám na našich obvyklých 1000. Paráda. Kupujeme véču a hurááá na kutě. Celodenní cestování člověka pěkně zmůže.

Den 10

S lítostí opouštíme Holiday Inn a hážeme bágly do pajzlu Tarantino. Dnes je Valentýn – den, kdy z našeho vztahu zmizela veškerá romantika – máme totiž pokoj, kde nejdou zavřít dveře na záchod. Zvlášť po ránu je to trochu problém.

Dopoledním programem je výlet k Rawana Falls – 150m vysokým vodopádům. Šest kiláků šlapeme v úporném vedru. Ty výhledy do krajiny ale stojí za to. Na strmých srázích jsou vidět malá čajová políčka, kolem poletují druhy motýlů, které vidím poprvé v životě a kvetou orchideje. U cesty vegetí nějaká opice. Ještěže máme vždy zásobu banánů J Opice se nenechá dlouho lákat. Přijde ke mně, čajzne banán a už mizí v křoví. Do fronty se před nás staví dalších pět. Hehe, smůla, tolik banánů neobětujem. Po dalším kilometru se zastavujeme, že si sami dáme banán. Jakmile rozepnu batoh, vyjeví se odnikud asi 50 opic. A to jsme měli strach, že žádnou neuvidíme. Dominantní samec po nás shrábne šlupku od banánu, ostatní mají smůlu. Jsme u vodopádů. Další opice. Jdu k jedné co sedí ofrkle přímo uprostřed silnice a náznakem zažertuju, že ji chci šlápnout na ocas. Jestli by někdo čekal, že se lekne, stejně jako já, je na omylu. Jak mě zmerčila, agresivně po mě vyjela a já se utekla zbaběle schovat za Peťu L Dobře mi tak. Z vodopádů žádný dojem nemáme. Pěkný, ale viděli jsme lepší. Mávám na bus a už si to v rytmu srílanské hudby linoucí se z repráků šineme zpátky do Elly.

Oběd a procházka k místnímu nádraží, kde chceme koupit na zítřek lístky na vyhlídkový vlak do Hattonu – náš další cíl. Z nádraží jdem rovnou obhlídnout místní čajová políčka. Je jich tu všude kolem prý plno, tak proč se nám nedaří žádné najít? Škrábeme se do kopce a třikrát se nám podaří dostat k někomu domů. Na počtvrté konečně trefa do černého. Na levo čajové pole na pravo čajové pole a před námi... ...čajové pole. Všude kolem čajovníková zeleň. Zvláštní, že čajovníky nijak nevonní. Utrmácení se vracíme, není mi dobře. Včera jsem se v noci nachladila (v horách není takové teplo jako dole na pobřeží) a dneska už jsem posmrkala 2 role toaleťáku. Vhodná chvíle vyzkoušet srílanský čaj. Objednáváme si celou konvici a je opravdu dobrý. Obvzláště s mlékem. Příště musíme vyzkoušet ještě i nějaký jiný druh...

Den 11

Je 9:47 a právě odjíždíme z vlakového nádraží v Ella. Nechápavě koukáme na polský pár turistů, který na nádraží už půl hodiny fotí z různých úhlů železniční vyhýbku – to je to, co si každý přeje přivézt z dovolené – minimálně 100 fotek vyhýbky. Připlatili jsme si za první třídu, která nebývá narvaná k prasknutí a z níž jsou lepší výhledy do okolí. Tady se nazývá honosně Panorama Observation Car. Když vlak přijíždí, nepoznáváme rozdíl. V našem vagonu jsou menší okna – wtf? Je ale fakt, že ostatní vagony jsou po hodině jízdy nacpané tak, že lidé trčí z vlaku, u nás v pohodě.

Po půl hodině jízdy se před námi rozprostírají čajové plantáže kam oko dohlédne. Další a další čajové scenérie, které se prostě neokoukají. Fotíme a kocháme se. Jsem unešena. V takové euforii jsem už dlouho nebyla. Souvislou plochu čajových polí narušují jen z dálky drobné postavičky s pytli či koši na zádech – sběrači čaje. Jedeme další hodinu a stále čajovníky, neuvěřitelné. Jsme vysoko v horách, projíždíme dalším z 50 tunelů vejčitého tvaru a krajina se postupně mění v les a pak zpátky v čajovníkové plantáže. Jedním slovem nádhera. Mohu všem doporučit.

V Hattonu vystupujeme, obědváme a nasedáme na autobus do Dalhousi –nebo nějak tak. Jde o poutní místo, kde se nachází Adam’s Peak – posvátná hora, na jejímž vrcholu se nachází chrám postavený kolem otisku chodidla Budhy, příp. Alláha atd. – co náboženství, to jiná teorie. Nahoru vede nepočítaně schodů (asi 5200), vychází se ve 3 ráno, neboť největším požitkem je prý vidět za východu slunce pyramidovitý stín, jež hora vrhá do údolí.

Jinak už klasika – nacházíme ubytování, dáváme konvici čaje a večeři a jdeme si lehnout. Trápí mě lehká chřipka, tak zítřejší den bude asi odpočinkový. Na vrcholu Adam‘s Peak staneme, až budeme oba fit.