Londýn, Istanbul, Arabské Emiráty
Den 1
Let do Londýna by byl v pohodě, kdybychom nevyfasovali VIP místa hned vedle dvou řvoucích dětí zároveň. Kupujeme lístky na bus z londýnského letiště Stansted na vedlejší letiště Luton. Za hodinku a půl jsme tam. Levný hotel, který jsme si vyhlídli je tak 5cm od zastávky autobusu, uff, nemusíme nic hledat J Pokoj velikostí a tvarem připomíná kosmickou rakev. Na tuhle cenovou kategorii je tu ale podezřele čisto, zaplaťpánbůh, pajzlů si užijeme ještě dost. Sprcha a Peťa už paří na noťasu hledání min, já to věděla J Jsem dead a jelikož Petr má momentálně poměr s noťasem, jdu spát. Zítra nás čeká let do Istanbulu.
| https://womens-jewelry.kenkashoes.com/ |
Den2
Ráno se pakujeme a vyrážíme na vlak směr Airport Luton. Za trasu dlouhou 3km platíme každý cca 150Kč – no nekup to!!! Následuje nekonečné čekání na letišti, které si krátíme hrou, kdo vymyslí více synonym ke slovu „prdel“. Dáváme sandwich a Peťa vyráží utratit hrst anglických mincí, které nám zbyly, ať nás pak netáhnou zbytečně k zemi. Vrací se se dvěma čokoládama J Zpožděným letem přistáváme v Istanbulu. Je už docela pozdě, snad nám ještě nějaký dobrotivec poskytne střechu nad hlavou. Hledáme transfer z letiště, které je od města neúměrně daleko... Informace zavřeny. Paní v okýnku s informacemi o hotelech nám nabízí „levnou dopravu“ jen za 15euro/osoba. Když odmítáme, je to už jen 10euro J prý levněji nemáme šanci se tam dostat. Nakonec jedeme na vlastní pěst městským autobusem a pak trajektem přes úžinu Bospor, celkem cca za 60Kč na jednoho. Je 11 večer a jsme ztahaní. Proto se hned po výstupu z trajektu necháváme odchytnout místním naháněčem, který nás dovede do nedalekého hotýlku. Platíme 6kil za dvoulůžák, asi by se dalo usmlouvat i něco méně, když je mimo sezónu, ale nemáme na to už energii. Házímé bágly do pokoje a jdem ven na večeři a na pivo. Po tak náročném dni si ho zasloužíme, bohužel za cenu 70Kč opravdu jen jedno L. Cestou zpátky do hotelu se kocháme pohledem na osvětlené mešity, mosty a vůbec celý Istanbul, je kouzelný...
Den3
Po probuzení z kómatu si děláme procházku přes most plný rybářů směr Modrá Mešita. Do ruky si cestou kupujeme pečivo k snídani a hned zjišťujeme, že nás prodejce ošidil o jednu tureckou liru.Jak je vidět, jsme už v Asii. Cestou na nás tradičně pokřikuje spousta prodavačů všeho možného od projíždďky lodí po papírové kapesníky. Míjíme ulici plnou rychlého občerstvení – McDonald, Burger King a místní specialita Burger Turk. Pomalu si začínám připadat jako v Turecku – malé uličky jsou plné obchodů s koberci, vodními dýmkami, barevnými lampičkami a tureckého medu.
Cestou k mešitě narážíme úplně náhodou na Palác Topkapi, kam jsem se původně chtěla jít kouknout, ale neměla tucha, kde to tak může být a tak jsme se ho rozhodli vypustit, protože plánů bylo i tak hodně. Palácový park je plný velkých zelených papoušků, to by ségra koukala J (Sem by jsi měla vzít na dovolenou Lórina J). Palác sám o sobě moc zajímavý není. Jde o celkem rozlehlý komplex, v němž je několik místností naplněno artefakty ze života sultána – jeho šatníkem, zbraněmi, šperky, čajovými servisy. Celkem nás pobavil úsek věnovaný prorokům islámu, kde byla k vidění údajně pravá ruka proroka Josepha obalená zlatem, Mohamedovy slzy v ampulce a především zaručeně pravé Mohamedovy vousy, kdy každý jeden vous byl zapíchnut v plastelíně a takto umísťěn v nějaké honosné nádobce... Vitrín s mohamedovými vousy jsme viděli opravdu mnoho J Do ještě fungujícího sultánova harému jsme se bohužel nedostali, bo za něj chtěli další 2kila vstup, ačkoliv už jsme platili vstup do paláce – rafinované, takhle se vydělává.
Prohlídku Istanbulu jsme pokračovali k slavné mešitě Haghia Sophia. Monstróznost této stavby ještě umocňuje její interiér z pravého zlata. Součástí mešity je i mauzoleum několika sultánů – my jsme nakoukli jen do jednoho z nich, protože nás nebavilo se pořád zouva t :)
Kukuřici k obědu si vychutnáváme už před Modrou mešitou za halekání nějakého „blázna“ z minaretu. U jednoho z tisíce místních venkovních kohoutků si myju utrmácené nohy. Velký bazar je bohužel v neděli closed, tak si dáváme tee & shisha na jednom z těch menších. Autentická turecká atmosféra. Vracíme se na hotel a dáváme ještě sprchu, protože následující dvě noci strávíme v letadle. Pak se asi půl hodiny dohadujeme s majitelem hotelu. Chce po nás zaplatit další noc, protože check in z hotelu je do 11 dopoledne a teď je 6 večer. Majitel neumí anglicky, tak Peťa zkouší klasickou metodu dělat blbého. To se moc nechytá, majitel je tvrdohlavý, za chvíli dorazí tlumočník. Vymlouváme se, že chlap, který nás tam včera dovedl nám slíbíl 2dny a 1noc za zmíněnou cenu (protože něco takového skutečně padlo) a že už nemáme další peníze, což je mimochodem také pravda. Nakonec uspějeme. Hurááá!!! Majitel nám ještě nechává přetlumočit, že se nechce rozejít ve zlém a že máme zase přijet a blablabla. Myslíme si svoje, děkujeme a odcházíme. Trajekt. Bus na letiště a dlouhé čekání. Dnes nám to do Emirátů letí až v 0:35, po odbavení si lehám na zem a chvíli spím. Konečně nastupujeme do letadla!
Den4
Let do Emirátů=úplná kačastrofa. Vedle nás celou dobu neúnavně řve děcko. Zase. Chtěly jsme se během letu trochu prospat, abychom pak mohli na jeden den vypadnout prozkoumat město Sharjah v Emirátech, ale nezadařilo se. V 6 ráno místního času přilétáme na pobřeží, už z letadla jsou vidět vysoké mrakodrapy, městská zástavba a pak už jen poušť. Přistáváme. V letištní hale umíráme únavou. Já si už automaticky lehám na zem před sedačky, špunty do uší a úspěšně 4 hodiny spím. Peťa podřimuje na sedačce... Už asi nemá smysl nikam vyrážet, než by se člověk dostal přes všechny kontroly a autobusem do města, mohli bychom jet rovnou zpátky... Tak den trávíme na letišti, dobíjíme notebook, v rámci možností odpočíváme. Já píšu článek a třídím fotky... V 22hod letíme na Srí lanku – to bude zase noc!!!
PS: Fotky nahrajeme později, tady na Srí Lance mají hrozně pomalý net :( těžko říct, zda to bude někde lepší...
PS2: Fotky nahrány zde
