Den 22 

Ráno jsme se uz v 7 vydali na pláž. Ostrorepové už jsou pryč, za to v mokřadech nedaleko hotelu Perla der Mar je živo. Volavky loví rybky, kachničky štěbetají a Peťa s Danečkem, kteří šli před námi napřed,  vyplašili v rákosí 3 kolpíky růžové, kteří přistáli kousek ode mě. Tak ty vidím taky prvně v životě. Nejdřív se raduju, že vidím konečně plameňáky, ale pak se natočí ke mně a dají na odiv svůj rozpláclý zobák. No jo, je to kolpík, není pochyb :) Paráda, to budou super fotky!

 

Za mokřady se připojujeme ke stavařům, kteří tu asi rozšiřují areál hotelu… Kluci hned zkoumají bagry a otevřenou kapotu náklaďáku. Když je ale jeden dělník chce vzít dovnitř bagru, nečekaný nával studu naši návštěvu ukončuje.

 

Po snídani pokračujeme dále na návštěvu města San Francisco de Campeche, hlavního města státu Campeche, jehož průměrná nadmořská výška činí pouhé 3m n. m..Jako první navštěvujeme pevnost Fuerte de San Miguel na pobřeží, jež byla původně určena na obranu proti pirátům. Pevnost je  v rekonstrukci a vstup dovnitř není možný. Na hradbách sedí dělníci a majzlíkem sekají kamení. Pevnost se dá ale krásně obejít, a tak vidíme Mexický záliv i desítky leguánů dole v příkopu pevnosti.

 

Pobřeží, pelikáni, rybářské loďky. Památníky uprostřed kruhových objezdů. Cesta lemovaná po obou stranách palmami jak v Los Angeles a na konci na vysoké stožáru mexická vlajka 4x8m.

 

Pokračujeme do centra města do parku Parque National, kde je uprostřed pěkný fotogenický altán a všude kolem spousta holubů. Kluci jim z lavičky hodí každý po jedné sušence a kolem nás je najednou nekonečné holubí moře. Samíka to evidentně až trochu vyděsilo, protože si stoupl na lavičku a rozhlížeje se kolem volal, že nemůže jít pryč :)

 

Přímo u parku stojí Catedral de Nuestra Seňora de la Purisima Concepción (vstup zdarma). Pěkný kostel, ale nic extra. K němu přiléhá i malá zahrada se stěnou poskládanou ze starých rodinných hrobek. Kousek od katedrály se nachází miniaturní botanická zahrada se zavěšenými houpačkami i pro tři osoby, jak jsme otestovali :) (15pesos/osoba)

 

Nejhezčí na tomto městě je jednoznačně starobylé koloniální centrum a jeho architektura vyvedená v pestrých barvách.  Foto bohužel z dneška žádné nemám, o tom ale později…

 

Naši prohlídku města jsme ukončili v místním „kuřecím“ fast foodu několika kuřecími stehny, stripsy, velkým rodinným salátem a kelímkem na pití dvakrát větším než je Samíkova hlava. Peťa si ho pak naplnil i na cestu, ale pít z něj, jak se ukázalo v autě, nemohl. Šprajcoval se mu při naklápění o volant :)

 

Ze San Francisca de Campeche to máme 2hodinky na pyramidy v Uxmalu. Půl hodinky před cílem už Samík spokojeně spinká, Daneček se vzadu sám nudí. „Tak pojď zase místo mě dopředu, budeš taťkovi číst značky“ Měníme si místa. Beru věci, kterýma jsem vepředu permanentně zaskládaná, mezi nimi i brašnu s foťákem a stěhuju se se vším dozadu, aby měl Daneček vepředu dost místa. Jenže vzadu už není foťák, kam dát… Normálně si ho vzadu dávám pod nohy, ale tam je teď krabice se zbytky jídla z fastfoodu. Musím nejdřív nike air max baratas přestěhovat Danečkovu sedačku, a tak dělám tu osudovou chybu, že foťák pokládám na zem. Než sedačku přendám. S dobrým pocitem, že pod nohami mám něco jako obvykle, zabouchávám dveře a jedem.

 

3 měsíce stará zrcadlovka, tři objektivy (jeden jsem dostala dva měsíce zpět na narozeniny a druhý na Vánoce), nová náhradní baterka, 3 velkokapacitní karty, makro filtr. Věci asi za 20tis. Všechno je teď v hajzlu!!!

 

Zjišťujeme to až o půl hodiny později v Uxmalu :( Peťa si hned vzpomene, že mu bylo divný, že za námi na tom stejným prázdným místě u silnice zastavilo další auto… Ta zlost sama na sebe, zklamání, lítost nad nenávratně ztracenými fotkami i mou snad jedinou soukromou věcí, kterou ještě vlastním a na kterou jsem šetřila bůhvíjak dlouho,…je to tak bičující, že v autě pláču a vzteky bouchnu rukou do zadniho sedadla. Místo molitanu jsem se trefila na nějaký kov pod potahem a zápěstí bolí čím dál víc. Nedokážu pochopit, jak jsem tam ten foťák mohla nechat,  takhle úplně stupidně na krajnici cesty… když ho mám jinak pořád u sebe, nikdy ho nenechávám ani na hotelovým pokoji a večer u něj spím. Nedokážu!

 

Peťa se přeci jen jede podívat zpět, kdyby náhodou. Já s dětmi zůstávám u pyramid v Uxmalu, další cestu by teď nezvládli a na pyramidy se těšili. Stále ještě v slzách platíme nehorázné vstupné (413pesos/dospělý), no co nám zbývá, a s dětmi jdu na ty pyramidy…

 

Zkusím se teď oprostit od ztráty foťáku a trochu areál v Uxmalu popsat. Je to rozhodně ten nejvíce restaurovaný areál, jaký jsme viděli. Ovšem i před zahájením restauračních prací byl prý Uxmal ve velmi dobrém stavu, v mnohem lepším než jiné mayské památky, a to díky neobvykle kvalitnímu způsobu, jakým byl vystavěn. Většina budov vznikla zasazením precizně opracovaných kamenných kvádrů do betonového jádra.

Je tu asi 500x více různých reliéfů, zreustaurované sloupoví a řada místností uvnitř pyramid, kam lze vstoupit dovnitř

 

Název Uxmal znamená „třikrát stavěno“, ale město bylo stavěno dokonce napětkrát. Mayové ho začali budovat kolem roku 600 a kolem roku 900 našeho letopočtu ho tak, jako mnoho jiných, záhadně opustili.

 

Hned u vchodu stojí ojedinělá oválná pyramida, tzv pyramida čaroděje = "Casa del Adivino" s hrůzostrašně strmým schodištěm (v úhlu 60stupňů) a výškou 35 metrů. Sem vstup není možný. Vzhledem k nedostatku vody se tu vyskytuje mnoho ztvárnění masek boha deště Chaaca. Ta největší se nachází právě na vrcholu čarodějovi pyramidy, její otevřenou tlamou se totiž vcházelo do hlavního chrámu. Pokud se postavíte čelem k této pyramidě a zatleskáte, uslyšíte prazvláštní ozvěnu, něco jako kváknutí kachničky. Danečkovi se moc líbilo :)

 

Hned za čarodějovou pyramidou najdete „Cuadrángulo de las Monjas“. Jakýsi chrámový komplex se sedmdesáti čtyřmi pokoji. Odtud se dá přes hřiště na pelotu projít k „Palacio del Gobernador“ (=palác vládce), jež bývá často považován za nejpěknější objekt celého komplexu a za vrchol puuckého stylu. Jeho propracované zdobné průčelí dosahuje délky neuvěřitelných 100 m. K paláci vládce přiléhá 32m vysoká Gran Pyrámide (Velká pyramida) Zrestaurována byla pouze ze severní strany. Z vrchu je prý krásný výhled na celý Uxmal, my jsme se tam ale už nedostali. Nějaký zaměstnanec nás už od úpatí hnal zpátky k východu, že už se areál bude za chvíli zavírat.

 

Peťa už nás čekal u východu, samozřejmě bez foťáku, čímž zhasla i moje poslední naděje. Na naše další ubytování costumi cosplay v Meridě, kde budeme zůstávát 4noci, jsme dorazili za tmy, k smrti unavení a v hluboké depresi. Z posledních zásob jsem dala dětem něco k jídlu a pití. Jakýkoliv pohyb pravou rukou nesnesitelně bolí. Jestli jsem si nezlomila nějako zápěstní kůstku… Z vařečky si dělám dlahu, je to dost úleva. Jdeme do postelí. Spánek ale i přes veškerou únavu nepřichází. A když konečně přijde, tak jen na chvíli. V mysli se mi pořád dokola a dokola promítá, jaký by to teď v tomto úžasném domě bylo perfektní, kdybych tam tu fotobrašnu nenechala… A co tady teď budu proboha dělat, když ne fotit… A jestli budu muset ráno do nemocnice na sádru… To už bych si ani nezašnorchlovala…

 

Za poslední dva dny tedy žádné fotky nebudou. Mrzí mě to už jen proto, že ze Sabancuy ne netu žádné fotky moc nejsou a bylo to tam moc krásný… Dobrou noc.

 

Richard Mille Replica