Den 34

Čičííí. Zase se sem plíží, šibalka! Kočka dojížděčka, jak jí říkáme, právě přišla zkontrolovat, zda po nás na stole po obědě zase něco nezbylo. Moc se jí nelíbí, že jsem tu. Já se ale z houpací sítě nehodlám hnout. Je čas napsat další článek.

Dnešního dopoledne navštěvujeme nedalekou pláž Playa Carolina Portillo. Pláž je naprosto kouzelná! Už jsem to psala myslím tak o dvaceti dominikánských plážích, ale je to prostě tak. Pláže tu na severu DR jsou jedna krásnější než druhá. Specialitou této je asi 3 metry široká mělká říčka s písečným dnem. Kluci jsou z ní nadšení a hned se dávají do práce - skákání, písečné budování, přelívání, šplhání na strom, lovení "ryb" právě nalezeným "oštěpem" :)

Pláž je široká, s velmi pozvolným vstupem do vody. Dno písečné, přerušované korálovými atoly. Když sem přijdete brzy ráno, tj. cca do 9hodin, uvidíte v moři cca 20metrů omega replica od břehu stát na korálech spoustu "volavek" číhajících na ryby. Podobné je to i dále na západ. Pouhých 100metrů odtud jsem našla kouzelné místo. Pláž přechází směrem do moře do malinkého mangrovu. Jsou tu palmy, písek, pak se klikatí cca dvoumetrový pruh moře a pak osamělé mangrovové stromy. Mezi nimi právě lovící ptáci. Neuvěřitelné fotogenické a krásné na pohled!

Odpoledne vaříme/pereme a jedeme navštívit městečko Las Terrenas. Podprůměrné město se spoustou čtyřkolek pro turisty. Inu, není tu naprosto, ale naprosto nic zajímavého. Neudělala jsem tu jedinou fotku, a to už je co říct :) Alespoň jsme tu v supermarketu provedli pravidelný týdenní velký nákup. Náš poslední.

Den 35

Dnes jsme se poprvé (a asi naposled) rozhodli rozdělit. Největší atrakcí DR v tomto období je totiž pozorování velryb, které připlouvají do Bahía de Samaná rodit mláďata. A já jsem po něm velmi toužila. Zároveň toto naprosto není výlet vhodný pro děti, a tak s nimi Peťa zůstal na dopoledne v Samaně a já se vypravila velkým katamaránem za dalším dobrodružstvím...

Hned na úvod musím říct, nestálo to za to. Po kultivovaném a nadmíru úspěšném pozorování velryb v Bostonu, jež bylo pro mě před třemi lety velmi emotivním a silným zážitkem, jsem toužila po zopakování. To se nekonalo.

Sotva jsme vypluli a nasadili si záchranné vesty, už se na přídi blilo. Dnes na nás čekali ještě daleko větší vlny než posledně (pluli jsme dále ze zálivu). Příď lodi kmitala nahoru a dolů v rozsahu i více než pět metrů. Kdo seděl vepředu, měl to těžší... Poblitý pán putoval na záď a hned za ním jeho žena se řvoucím tříletým dítětem. Bylo mi toho chlapečka velmi líto. Za dvě minuty už za velmi hlasitého a drsného zvukového doprovodu blila i jeho maminka, chlapeček ji celou dobu objímal přitisknut k její hrudi. A to nás čekali další 4hodiny plavby.

Voda cákala ze všech stran a dále se vytrvale blilo. Dvě paní nalevo, další pán napravo vepředu. Pak jsme konečně našli velryby :) Jednu maminku s mládětem. Předvedli nám krásný vodotrysk a hned se zase zanořili pod vodu. Loď se houpala natolik, že nebylo možno přecházet zleva doprava a vidět všechno. Spousta mi toho utekla. Tu za mnou přišel jeden pracovník z lodi, jestli si nechci vylézt nahoru na kapitánský můstek. Tam je rozhled dobrý. Supeeeer! Tak lezu a už stojím vedle kapitána , ale ten muž na mě pokřikuje prý "ještě výš". "Jako kam výš?" Tam už je jen malá plošinka, ale není tam moc se jak držet... nic, lezu, chci něco vidět. Pak přichází pár pětimetrových houpanců, které málem na přídi shodili pár lidí přes palubu. A už zase lezu dolů vděčna za místo vedle kapitána.

Tady je moje velká výtka - bezpečnost. Jak ostatní pozorovací lodě zahlásí kapitánovi do vysílačky, že vidí velryby, ten se za nimi rozjede hlava/nehlava, vlna/nevlna, bez varování. Je mu fuk, že lidi zrovna stojí u zábradlí, fotí se, nedrží se. Jedna vlna z boku, a lidi jsou v moři, bez legrace. Hlavně, aby se viděli ty velryby!!! Těch mi tu mimochodem bylo i vcelku líto. Zběsilé nahánění asi 10loděmi, byl to celkem masakr.

Několik velryb jsme přeci jen zahlédli, vždy hřbety. Ocasní ploutve ani tlamy nikoliv. Pak se nám pokazil jeden ze dvou motorů. Nebylo zbytí, museli jsme se vydat na pomalou cestu zpět. Kapitán vždy na chvíli zapnul ten jeden funkční motor a kousek ujel, to ale loď nutilo zatáčet doprava. Musel tedy vždy počkat, až nás vlny zase otočí a tak pořád dokola. Pomalým tempem jsme dopluli opět k ostrůvku Cayo Levantado, kde proběhl oběd a kde jsem si naskočila na první (dřívější) loď zpátky do Samany.

Taťka s klukama právě dorazili do přístavu z oběda a tak jsme se šťastně shledali. Uklidnili mě, že vše spolu dobře zvládli. Byli na procházce, na dětském hřišti a koupit si něco dobrého v sámošce... A taky v restauraci na špagety :) Jsou to kabrňáci!

Doma jsme si vlezli všici do jedné postele a dopřáli si odpolední spánek. Druhou půlku dne jsme pak strávili na nedalekém dětském hřišti, na pláži u jednoho pěkného resortu... Kluci z něj byly naprosto u vytržení. Hodinu a půl lítali od kuchyňky k domečku a žebříku a zase zpátky a sypali na všechno písek... Tiše jsme seděli a sledovali,  takhle samostatni jsou nejkouzelnější :) Připojili se k nám i další dva rodičové s asi 1,5roční dcerou. Neustále za ní oba poběhávali a nevzdálili se na metr. My jsme s Peťou seděli na lavičce a popíjeli jedno velmi silné mojito a říkali si, jestli ti dva budou za 3roky taky vypadat tak jako my... odcházeli jsme až asi hodinu po západu slunce... když se tu klukům líbí a mají tu světla... :)

Den 36

Toto je nás poslední den na Samaně.  Dopoledne jeden liják negozio cosplay střídá druhý. A tak uklízíme všechno,  co kluci "doma" vytahali.  No,  není toho málo,  dům vypadá jak po výbuchu.  Také pro veliký úspěch navštěvujeme ještě jednou nedaleké dětské hřiště. 

Odpoledne míříme do Parque Las  Terrenas. Dříve jsme tu zahlédli u silnice jakéhosi "průvodce" s "asi turisty",  jak lezou přes ostnaty drát  na "jakousi pěšinu".  :) Vrtalo nám celou dobu hlavou,  co tam asi je,  a tak jsme se sem vydali. Modlíme se, abychom neobjevili jen záchod.

Pěšina nás vede krásným hustým pralesem. Nádhera. To jsme celou dobu hledali. To končí asi po 100metrech, kde na nás zírá už jen vykácená pláň a malé banánovníky. Za touto plání již pěšina nepokračuje... A takhle je to teď po celem světě :(

Vyjíždíme na sousedni kopec a objevujeme pěknou vyhlidku na pobřeží... 

Po harmonickém zbytku odpoledne na pláži spolu s kite-surfaři se oddáváme nucenému balení věcí.  Tentokrát se nám do něj vůbec nechce.  Ještě bychom tu pobyli... 

Zítra ráno odjezd směr Puerto Plata,  naše poslední stanovistě v DR a zároveň nejdelší přejezd.