Den 18

Dopoledne trávíme na Rancho de Jarabacoa přímo u řeky. Nejdříve se jdeme podívat k řece. Nějaká paní si tu na malé písečné pláži vysvléká kalhoty a evidentně je naší přítomností zaskočena... Podívejte, paní se jde koupat, říkáme hned klukům.  Paní si ale sebere všechny své věci do náruče, přejde řeku a zmizí v lese na druhé straně :) Aha, tak to si asi zkracuje cestu. Není sama, za chvíli je tu další :) Taková Transříční magistrála. Tak to jdu zkusit taky... jsem zvědavá co je na druhé straně.

Nic, jen malý ostrůvek s lesem, pak další rameno řeky, ovšem s hlubší vodou a silnějším proudem... to už si netroufnu...

Po půlhodince u řeky jen tak lelkujeme na verandě ranče.  O program se nám postarala asi tak miliarda ještěrek. Jsem úplně hotová ze zeleného leguánka! Nebo baziliška? Děti si zkouší houpací sítě, my pozorujeme skupinku žen přebírající hromadu banánů... Jinak tu relojes replicas není nic moc co dělat... Kluci jsou spokojení, to je hlavní. V 11 jsme už doma, rychle udělat oběd a spát, ať odpoledne můžeme vyrazit zase někam dál :)

Dnes jsme za odpolední program zvolili malý národní park Malecón de Jarabacoa. Leží na soutoku dvou řek. Jedna je krásně tyrkysově modrá a ta druhá hnědá jako h***o. Hádejte, která teče z města a která z hor. Hned po příjezdu bylo naše auto obklíčeno asi 6muži na koních. Předháněli se, který nám dřív prodá jízdu parkem na koni. Sotva jsme odmítli, začalo lít jako z konve. Po 15min čekání v autě, jsme se rozhodli využít čas kdy prší k nákupu v nedalekém supermarketu... Sotva, jsme to otočili, přestalo pršet a tak jsme to otočili ještě jednou... Jen jsme se modlili, aby zas nezačalo lít, sotva dorazíme zpět :) Srandovní mi ale přišlo, že sotva jsme se vrátili na parkoviště k parku, už tu byli koňaři zase. Divadlo nanovo. Podruhé už se mi ani nechtělo ven z auta :) A to jsme tu byli zase jediní. Buď mají tak slabou paměť nebo čekali, že jsme si to za těch pár minut rozmysleli?

Park se mi velmi líbil. Za soutokem řek je u břehu velká kolonie jakýchsi bílých ptáků, a díky tomu tu bylo ve vzduchu velmi živo.  Naštěstí ani jeden zásah :) Také se tu sešli 2 rybáři. Jeden s klasickým prutem, druhý s bambusovým klackem s asi jen třímetrovým vlascem. O něco později přisvištěl na motorce ještě třetí, oblečený v černém igelitovém pytli s otvory na hlavu a ruce. Jen s vlascem navinutým na plastovém kelímku... a druhým kelímkem žížalády. Kluci si na malé písečné pláži na břehu řeky postavili z kusu dřeva raketu. Neuvěřitlný klid. 

Franck Muller Replica

Supermarket. Večeře. Spánek

Den 19

Dnešní den věnujeme návštěvě města Santiago de los Caballeros, druhého největšího města DR. Město je světově proslulé výrobou doutníků, které soutěží o prvenství o nejlepší doutníky spolu s těmi kubánskými.

Naše kroky tedy logicky směřují do vyhlášené továrny na výrobu doutníků - La Aurora. Do továrny samotné nemají děti vstup povolenen, prý kvůli hluku. Naštěstí tu mají pěkný "showroom" o pěstování tabáku i výrobě doutníků - rostlinky tabáku v různých fázích růstu, sušírnu listů, krychli o hraně 1m složenou z usušených tabákových listů, pak lis, kterým se takováto krychle stlačí... Tabák roste 2 měsíce, pak se 7měsíců suší a 4roky fermentuje. Neodoláme a pár doutníků kupujeme přátelům jako suvenýr. A taky si jeden dáme! Prý až koupíme další flašu rumu, říká Peťa :)

Druhou zastávkou bylo historické a umělecké muzeum Centrum León. Velmi se mi tu líbila přírodovědná část, kde byly exponáty ryb a ptáků vystaveny v uličce tvořené umělými mangrovy. Kluci ocenili část o pravěkých malbách původních Tainů, která byla umístěna přímo v jeskyni. Až na jednu malou třídu dětí jsme tu byli opět sami. My a asi 8 hlídačů. Na takovém skvělém místě! V Dominikánské republice snad ani neexistuje masový turismus... Ani na těch nejvyhlášenějších místech jsme na něj zatím nenarazili. Je to až neuvěřitelné... Neuvěřitelně příjemné...

Míjíme skvostně nazdobené tribuny, jež se tu všude připravují na karneval a dále pokračujeme k 67m vysokému památníku/rozhledně Los Héroes de la Restauración, který byl vybudován na počest stého výročí Dominikánské války za nezávislost. Bohužel je zavřeno, ale hlídač zevnitř nám skrz mříže slibuje, že za 50min otevřou. Toto okénko bez problému vyplňujeme svižným hledáním záchodu pro rádobykakajícího Danečka - úprkem z kopce, seskočením několika metrových zídek a přeskokem skupinky keřů rovnou do jakési restaurace a 150schodů zpět nahoru. Akorát na otevíračku. 70pesos/dospělý, děti zdarma. Z památníku je replicas hublot náááádherný výhled na město i na okolní hory. Při cestě dolů ale Daneček odmítá jít po chodníku. Chce skákat přes keře tak "jako to s ním před tím dělal taťka" :)

Naší poslední zastávkou v Santiagu je Park Duarte a přilehlá Catedral Santiago Apostol. V katedrále je přístup bohužel jen do malé kaple, v parku to ale žije. Spousta drobných prodejců jídla, spousta lidí na lavičkách i sedících na zemi, autem projet kolem vytíženého parku je dost um. Stačí, aby jednoho z řidičů napadlo zastavit uprostřed silnice a 15min si kupovat něco na jídlo... tady se nikam nespěchá.

Zpáteční hodinovou cestu trávíme poslechem plynulé konverzace kluků složené téměř výhradně ze slov "antibiotika" a "bioplyn", sporadicky proložené slovem "hovnocuc" :)

Zbytek odpoledne jsme doma na zahradě. Snažím se z jednoho stromu koštětem shodit pomeranč, ale shazuju jen jakousi stonožku. Obrovská bolest v ruce. Kousla mě, potvora. Zrovna dnes jsem četla článek, že nejjedovatější živočich v DR je právě Stonožka "Cien piedras"! No ruka napuchlá, kousnutí jak od 2-3vos zároveň. Led mnohé zachránil.

Replica Watches

Den 20

Toto je náš poslední den v Jarabacoe. Rozhodli jsme jej strávit v River Clubu. Jde o krásný resort mimo město, jež je umně spojen s přírodou. Stojí na skále na břehu řeky, vlastně na obou březích řeky - obě části jsou spojeny fotogenickým visutým mostem. Jsou tu vodopádky, několikero bazénů a bazénků, z nichž se dá koukat přímo koukat na řeku, basketballové hřiště, kulečníky a také perfektní dětské hřiště. Kluci se tu vyřádili statečně. Vstup zdarma (pokud budete tvrdit, že zvažujete ubytování zde). Mimo nás a personálu tu není živé duše. Jaká změna :) Přesto nechápu...  Taková oáza klidu a nádherná příroda.

Odpoledne to Peťovi nedá a musíme jít do místního "Hornbachu". Je pravda, že to milují i kluci. Železářství máme doma místo hračkárny. A taky si jdeme dopřát něco dobrého do cukrárny, všichni si to zasloužíme :) Za mě ale musím říct, že tu mají všechno strašně přeslazené (cukrová třtina se tu pěstuje a cukr je levný :)). Dvakrát kousnout a konec, pak už se mi křiví pusa.

Při svíčkách poslední opékání párků v krbu. V duchu se už loučím s tímto skvělým místem. Zítra odjezd směr hlavní město! 

Breitling Replica Watches