Den 14

Po posledním relaxu v bazénu, odvozu pračky majiteli a dobalení věcí nás čeká  3,5hodinová cesta do Jarabacoa. Beru zpět, co jsem řekla o kvalitě dominikánských silnic. Nová asfaltka je na severním pobřeží. Jakmile jsme se stočili směrem do vnitrozemí (teď nemluvím o krásné dálnici Puerto Plata - Santo Domingo, ta je super), kvalita klesla. Čím více jsme se vzdalovali od pobřeží, tím klesala více, až odešla nadobro... Přejeli jsme dokonce most zhroucený do řeky... Dominikánci ten kus co chyběl k silnici prostě dobetonovali a jezdilo se přes něj dál...

Další problém byl s nezvykle velkým stoupáním, které naše "none-SUV" auto zvládalo s vypětím všech sil. Děti naštěstí i během toho drncání na hodinku usnuli... Po té hoďce už měl ale i Peťa dost nečekaných výmolů a hrbolů, které nebyly vůbec vidět. Prý na to půjde chytře - tj. počkal si na dominikánský náklaďák naložený jakýmisi přepravkami, nechal ho, aby nás předjel a měl v úmyslu se pověsit za něj. (To už se nám několikrát osvědčilo, pověsit se na někoho, kdo cestu zná a ví, kde zpomalit, než mu to urve všechny tlumiče.)

Náklaďák nás předjel, a tady to skončilo. Přišla první zatáčka a velké stoupání a náklaďák zmizel v dálce před námi. Hmmm... Tak jsme se zase zasmáli...

Vyškrábali jsme se na nejvyšší bod a z kopce to šlo o chlup lépe. Užívali jsme si ty nádherné výhledy na hory a do údolí. Palmy částečně nahradily borovice.  Po 3,5hodinách jsme dorazili na naše další ubytování.

Majitel nás provedl po levém i pravém křídle naší nové haciendy, ukázal nám, že vypínačem se rožínají světla a knoflíkem na troubě se zapíná trouba a odešel. Museli jsme si ten dům pak ještě dvakrát projít, abychom se zorientovali. Daneček se pořád ptal, kam má zahnout a na který záchod má jít :) 

Cestovatelům vřele doporučujeme - 6500Kč/týden/dům/až pro 9osob, s nadstandardem - tj. teplou vodou - https://www.airbnb.cz/rooms/20153838?eal_exp=1520192551&eal_sig=3a96f2618572f73e13f86c12ae21c260c50fb0e5bf74e3e629b00255ac5facde&eal_uid=161599934&eluid=1&euid=bf5051bf-e2a0-e237-aee0-230260ca9bdf&%243p=e_eml&%24deeplink_path=airbnb%3A%2F%2Fd%2Flisting%3Fid%3D20153838&%24original_url=https%3A%2F%2Fwww.airbnb.cz%2Frooms%2F20153838%3Feal_exp%3D1520192551%26eal_sig%3D3a96f2618572f73e13f86c12ae21c260c50fb0e5bf74e3e629b00255ac5facde%26eal_uid%3D161599934%26eluid%3D1%26euid%3Dbf5051bf-e2a0-e237-aee0-230260ca9bdf&campaign=rookery&_branch_match_id=489133722796353673

Děti objevili v jednom z pokojů patrovou postel a tak mají o zábavu postaráno. Vybaluju. Děláme si procházku kolem domu a po okolí, ale všichni jsme po cestě unavení a protivní... 

Den 15

Hned po snídani, plni nové energie a nadšení, odjíždíme směr Vodopád Salto Jimenoa 1. Parkovné 100pesos/neomezeně dlouho, vstup 100pesos/dospělí, děti zdarma. Cesta k vodopádu vede kolem řeky, po visutých mostech. Je to pravé dobrodružství. Daneček je ve střehu, Samík zcela bez zábran po mostech skáče a nejradši by myslím skočil i do řeky. 

Vodopád Jimenoa patří se svými 35m k těm největším v DR. Je to teda hukot. Vodní tříšť dopadá pěkně daleko. My asi hodinu trávíme na oblázkové pláži u řeky, než sem dorazí další turisti (jinak jsme tu opět sami). Samík objevil šutr, co plave, Daneček šutry v oblíbené červené barvě,  já vážku k focení a Peťa hodil žabku až na protější břeh, kde cinkla o skálu, tedy jsme všichni spokojeni :).

Po obědě navštěvujeme Jarabacou - s dětmi trávím čas jen tak v centrálním parku, s ostatními dětmi, posloucháme dominikánskou hudbu, naháníme se... Peťa zatím obíhá obchody s PC komponenty a snaží se sehnat nový disk do našeho notebooku... k nesehnání... ale zánovní notebooky tu mají za dobrou cenu :)

Den 16

Dnešní noc byla bezesna...  Samik co chvili vykřikoval ze spani.  Zjevně ho trápily gastronomické noční můry.  ""Mě  to spadloooo!".  "Já  to nechci namazany!"  A pak už  trochu klidneji žádonicim hlasem "Ale tys mě  slíbila čokoládu". 

Ráno tedy není energie nazbyt, na Samíka se bojíme promluvit, aby ho to nerozbrečelo, a tak podnikáme jen dvě procházky po okolí, vařím.

Po odpoledním spánku, který nás dal všechny zase dokupy, vyrážíme na vyhlídku nad městem La Antenna. Sotva vjedeme do kopců, připadáme si skoro jako doma. Chladno, borovice, ranče v podobě roubenek, dokonce houby!!! Cesta autem byla ale dvojitý offroad, jak říká Peťa, tj. Offroad s neoffroadovým autem :) Šotolinová cesta plná výmolů. Místy bylo třeba koukat hodně dopředu, aby si člověk průjezd těmi výmoly a hrboly dobře rozvrhnul a neskončil v příkopě. Za jednou zatáčkou, když to Peťa odvážně rozjel na 15km/hod, nám na kapotě přistála jedna lopata hlíny - to 3 muži zrovna spravovali to "nejhorší" na cestě lopatou a hlínou... Závěrečnou cast  již jdeme pěšky a je to velmi příjemná procházka lesem.

Nahoře jsme odměněni bombastickým výhledem na celou Jarabacou. Stojí tu tři anténí vysílače, každá s vlastní wifi-ledničkou :) to jsme se smáli. Viz. foto později. Rovněž sbíráme dřevo do krbu.

Rádi bychom se šli projít ještě kolem řeky v Jarabacoe, ale stavíme (bohužel) zrovna v části, kde břehy řeky připomínají smetiště. V centru města zrovna probíhá karneval. Hlasitá hudba a každou chvíli míjíme nějakého motoristu, který drží v jedné ruce řídítka motorky a v druhé flašku. Zahlédli jsme dokonce i jednoho sebevraha, který za sebou na motorce vezl plynovou bombu a vepředu na klíně basu piv.

K tomuto tématu: Je naprosto běžné, že si tu řidiči dají před jízdou nějaký ten alkohol, zvláště se to týká mladých kluků na motorkách, kteří pak rádi jezdí jen po zadním kole. Na druhou stranu, zatím jsem neviděla, že by i takto posilnění řidiči někoho přímo ohrozili... Zatím jsme zahlédli jen jednu lehkou nehodu dvou motorek, nějaké ty ťukance... Potkali jsme tu i jednoho bývalého policajta z Floridy, který 20let zavíral lidi za to, že za volantem pili a teď nám říká, že si klidně jedno, dvě dát můžem, že je to v pohodě... tak asi tak...

Večer doma večeříme ve čtyřech houpacích křeslech, za zvuku praskajícího ohně a vyprávění příběhů z našeho dětství...

Den 17

Ráno se budíme brzy. Výtečná příležitost navštívit trochu vzdálenější vodopád Baiguate! Projíždíme městem a dáváme si další dvojitý offroad, který dnes tedy stojí obvzlášť za to. Kola prokluzují, výmoly velké. V zatáčce prokličkujeme mezi bagrem a grejdrem a silniční válec v protisměru. Uhneme do leva. Před námi druhý válec, uhýbáme doprava a trochu zpocení po 15minutovém manévrování projíždíme skrz malou říčku, jen to cákne. Daneček pronáší hlášku dne: "Hmm, tady asi opravují silnici" :)

Míjíme krásná políčka "nevim-co-to-je-vypadá-to-jako-hruška-křížená-s-fazolemi" a parkujeme na prázdném plácku. Odtud vede betonový chodníček se zábradlím až cca k 1km vzdálenému vodopádu. Cesta kopíruje řeku dole v údolí a vede krásnou džunglí. Kocháme se, jak s oblibou říkáme. 

Vodopád je mohutný, přes 12metrů vysoký a celou hodinu, kterou trávíme u jeho úpatí, jsme tu opět sami... Po té hodině skoro nadšením výsknu, hele, další dva turisti!! Ale oni jsou to jen dva policajti, co to tu přišli zkontrolovat, asi jestli sem náhodou někdo nepřišel :) A přitom je to taková nádhera!!!

Kluci zvládají cestu tam i zpět po svých. To je nezvyk! Co teď s rukama? Že by se chytnout za ruce? :)

Během dopoledniho spánku dětí dopisuji blog a Peta jede ven koupit nějaký ten jetý notebook...  Situace ale neni tak ružová jak se nám zdálo na první pohled. Po oběhnutí pěti obchodů a obhlídnuti nespočtu notebooků nenašel Peťa ani jeden funkční... Tu chyběla baterka, tu baterka byla, ale jen plastová. Další nejde vůbec zapnout, další nemá Windows 10... Peťa se vrací s prázdnýma rukama... v jednom obchodě by se prý dalo o něčem uvažovat... Prodejci prý zkusí nainstalovat Windows 10 do zítřka a máme se tam zítra stavit znovu a vyzkoušet... tak uvidíme.

Odpoledne trávíme v místním sirotčinci. Všimli jsme si jej hned po příjezdu, kluky tam táhlo dětské hřiště, které vykukovalo zpoza plotu. A tak jsme včera v sámošce koupili velké balení bonbónů a dnes se do sirotčince vydali... Děti měli radost, anglicky děkovali, ptali se nás na jména... Naše ratolesti byly zaneprázdněny prolézáním dětského hřiště, a tak jsem se ráda nechala od malé Rosalindy vytáhnout a zahrála si s ní volejbal...

O další společnost se nám po příchodu domů postarali dva dominikánčtí šestiletí chlapci, Angly s kamarádem, kteří za námi přišli na naší zahradu. Zaběhali jsme si, zahráli s míčem. Peťa jednoho z nich hned v češtině zbuzeroval, že na zem zahodil krabici od mlíka... Tak ji zvedl a automaticky ji hodil o zahradu dál. Tak tam holt musel vlízt a odnýst to do koše... :) A pak tady nemá být všude takový bordel.

Kluci se s námi asi bavili, protože ani po rozloučení nehodlají odejít. Obíhají všechna naše okna a klepou na ně a snaží se nás skrz ně bafnout... Taky nám kdosi pořád zvoní na zvonek! Dosti neodbytní. A vytrvalí. Obíhají náš dům už dobrou půlhodinu... Až Peťův zvýšený hlas je zažene domů...

Večer se mi krásně usíná. Samík se ke mě přitulil a vůbec poprvé mi sám od sebe řekl "Mám tě rád, mami" :)

Panerai Swiss Replica Watches https://www.holapanerai.me/