Den 6

Dnešním programem je se trochu relaxovat a pak ujet autem asi 300km a přiblížit se tak na půl cesty k Niagarským vodopádům. Zítra bychom chtěli dojet zbytek.

Ráda bych Danečkovi zpestřila jídelníček, a tak jedeme ráno nejdříve do obchoďáku Drive & Shop , kde žasnu nad uličkou s potravinami pro malé děti. Tolik produktů tolika chutí. Sladké brambory &mango& proso??? Nákupní vozík se plní úplně sám J Pak samozřejmě plenky a instantí nudle mnoha příchutí, které tu pořídíte dvoje za dolar a které zpravidla večeříme…

U kasy mi to pomocná paní všechno nahází do tašek, já jen projedu kartou terminál a je to. Po dlouhé době nejsem po nákupu zmožená jak maratonský běžec v cíli.

Vracíme se ještě na hotel. Daneček objevuje, že tužka píše, a tak leží na bříšku na koberci a dělá klikyháky na letáky. Příhodný čas zabalit věci. Pak mumínka uložit k dopolednímu spánku, napsat článek, nachystat oběd a ve 12:05 vyrážíme.

Navigace ukazuje 250km rovně a pak zatočit doprava a jsme tam. To snad nespletem J Cestou míjíme Springfield (kde mimochodem k našemu velkému zklamání není žádná jaderná elektrárna pana Baernse) a zastavujeme na odpočívadle u Honey Dew Donuts, kde se osvěžujeme dvěmi policejními koblihami.

V 15:30 jsme ve Schenectady na dalším hotelu, Daneček testuje už obligátně telefon, pak lampičky a splachování a pak se snaží ukousnout zase kus mýdla. Raději ho berem do kočáru a jdeme ven do místního parku. Když spatří dětské hřiště, výskne radostí a dere se z kočáru ven, pásy nepásy. Radost ho přechází v okamžiku, kdy vylezeme na visutý chodník odkud vede klouzačka a vyšplhá k nám další klučina a obejme ho. Chvíli čekám, co bude, malej se ke mně choulí, ale nenatahuje… Obrovský pokrok J Dalším bodem programu jsou houpačky, pak nahánění veverek a zkoumání plotů rovnou u tří baseballových hřišť. Ještě naházet pár kamínků do kanálu a jdeme domů.

Je to tady úplná americká idylka. Rodinné domky s verandou s grily a bílým plotem, před domy osobní auta velikosti našich nákladních, za domy basketbalové koše a bazény. Každou chvíli kolem nás projede nějaký ten nablýskaný truck.

Začleňujeme se do amerického života a z hotelu objednáváme večeři od místního Číňana  s dovážkou. Dvě jídla (půlka kuřete s hranolkama a vepřové s houbami a rýží a milionem omáček, mňam, to jsem si fakt čvachtala) a polívka za 13USD a stejně to celé nemůžeme sníst, ještě zbyde na zítřejší oběd J Daneček usíná vedle mě a budem se tulit celý večer, vybalovat cestovní postýlku na tu jednu noc nemá asi smysl…

Den 7

Uuuuuh, dnešní noc byla zase krušná. Danys se točil ve spánku jak vrtula a asi 10x mě kopl do ksichtu…  Trochu se rozkoukávám až na hotelové snídani, kde se nám podařilo uzmout alespoň plastový nůž a konečně máme prckovi čím krájet ovoce  a zeleninu…

Jinak klasika, rychle pobalit a před námi 480km, z toho 450km rovně a pak 30doprava, tady se opravdu nedá zabloudit J Po dvou stanicích mýtného a prvních 130km sjíždíme z dálnice a děláme si přestávku. Ocitli jsme se na venkově v kolonii mobilhousů. Americký fenomén. Řada vypadá neobydleně, některé jsou naopak udržováné a i docela pěkné. Před jedním z nich venku na trávě poházená nová kola, luxusní rodinný gril,… Že by tu neměli zloděje? Daneček se rozbíhá po velké travnaté ploše k lesíku a spokojený úsměv na tváři mu vyčaruje až první nalezený klacík. Házíme ořechem a běháme, dokud nás nepřeruší zvědavá veverka, kterou samozřejmě musíme zahnat na strom J Po dalších 60km stavíme na oběd na odpočívadle, pak si půl hodinky hrajeme v autě a Daneček už zase spinká.

My se zatím blížíme k cíli. Přes vistutý most přejíždíme obří řeku Niagaru a pak zjišťujeme, že to byla jen její polovina. Pak ostrůvek a pak druhé, stejně velké, rameno řeky. Nalevo na obzoru již vidím stoupající mračno vodní páry a uvnitř zajásám radostí: Niagarské vodopády. Nejraději bych se k nim rozjela hned, ale je už půl paté, Daneček se budí a musíme najít nějakou prádelnu neb zásoba Danečkova čistého prádla se nám snížila na 0 kusů.

Přijíždíme na takový ten typický americký motel u cesty. Přízemní dlouhá budova ve tvaru Účka, každý pokoj má vlastní vchod z venku a parkování přímo před pokojem. Zdeformovaná z americký seriálů čekám, že se tu každou chvíli stane nějaká vražda, ale za celou dobu pobytu tu nikdo nekřičel, tak asi dobrý J

Špinavé prádlo pěchuji do tří igelitek a z rohu 70té ulice vyrážíme na roh 73tí. Mega prádelna. Nalevo 10praček, uprostřed 20praček a vpravo 20sušiček. V automatu na mince mění Peťa drobné, v druhém automatu kupuju prací prášek (75centů), a za pak hážu jedenáct čtvrťáků do pračky a už to jede J Peťa si jde vybrat do bankomatu a tak s Danečkem sami zkoumáme prací bubny a pak ho vozím v pojízdném koši na prádlo po celé prádelně J Prací program trvá jen 37min, tak to bude hned. Peťa už je zpět a bere malého na procházku ven, já čekám. Prádelna se pomalu plní lidmi. Beru si noviny a čtu. Snažím se tvářit znuděně, jako že sem chodím každý den a že mě to hrozně sere, ale ve skutečnosti si to užívám. Další věc, kterou znám jen z filmů a můžu si ji vyzkoušet J Já vím, taková blbost.

Prádlo vypráno. Hážu čtvrťák do sušičky a 10min frčí sušení. Prádlo ale ještě  není suché, takže další čtvrťák. No, pak už to jde…

Vracíme se na hotel a další půlhodinku si zpestřujeme hledáním dudlíku. Mise proběhla úspěšně, takže vana, večeře a hurááá na kutě, zítra nás čekají Niagáry!!!

Foto zde