Den 158 – Den 166

Na Koh Samui jsme strávili 10 skvělých dní. V našem parádním bungalowu na pláži na sebe pohoda nenechala dlouho čekat. Procházky po prázdné pláži, ranní a večerní plavání v moři a báječné thajské jídlo – několik správných předpokladů pro ideální dovolenou.

 Samozřejmě jsme tu těch 10dní jenom neproflákali nicneděláním, ale zvolnili jsme tempo - dopsali jsme nějaké články, nastahovali si poslední sérii How I met Your Mother, vyprali konečně prádlo a věnovali se všemu, co tento ostrov nabízí:

·         Windsurfing – další zajímavá sportovní zkušenost. Pár dní jsme po půjčovně windsurfingu vedle našeho bungalowu pokukovali, až mi to nedalo a zašli jsme se tam podívat. Cena 180Kč/2hod není vůbec špatná, a tak jsme do toho šli. Chlapík z půjčovny nám dává desetiminutovou instruktáž. Ne že by to teda k něčemu bylo... Hned první postřeh – windsurfing není ani zdaleka tak těžký jako surfing. Prkno je hodně stabilní, postavíte se bez problému. Postřeh č. 2 – zvednout plachtu ja naopak těžší než by se dalo čekat, hlavně teda pro mě, protože nemám takovou sílu jako Peťa. Plachtění pak probíhá vcelku bez problému, teda pokud nejste nároční na to, jakým je to směrem. Po několika prvních pokusech už si pak troufnete plachtou i otočit a korigovat lehce směr, případně prohodit si s plachtou strany. Jediným zádrhelem je vlastně dostat se zpátky do místa, odkud jste vypluli. Vítr často mění směr a tak je vcelku těžké se tomu naučit rychle přizpůsobovat. Výsledkem pak pro nás bylo, že jsme přistáli někdy i 200m od místa vyplutí a ne a ne se dostat proti větru zpátky, a tak jsme vždycky chvilku pluli a chvilku táhli windsurf po pobřeží zpátky pěšobusem... Třeba to bude příště lepší :)

·         Wat Phra Yai & Big Buddha – chrám postavený na severovýchodním výčnělku ostrova Koh Samui, jež se pyšní 12m vysokou zlatou sochou sedícího Buddhy. Jde o jeden z nejnavštěvovanějších chrámů na ostrově

·         Wat Plai Laem – chrám nacházející se nedaleko Velkého Buddhy a pro nás nejkrásnější ze zdejších chrámů vůbec. Je postaven uprostřed jezera plného zlatých ryb, v němž se krásně zrcadlí jeho vlastní obraz. Pyšní se opět rovnou dvěmi několikametrovými sochami – bílého sedícího Buddhy s 18 pažemi a bílého sedícího Buddhy s velkým pupkem

·         Temple Chaweng – zlatá pagoda postavená na vrcholu kopce nedaleko uměle vybudovaného jezera na východě ostrova. Z vrcholu je vcelku pěkný výhled do okolí – na celou přistávací dráhu místního letiště, na kopce, na jezero...

·         Vodopády Namuang 1 a 2 v centrálním Koh Samui – Namuang 1 je úchvatný 18metrový vodopád nacházející se v přístupné džungli. Vodopád nepadá dolů přímo, ale stéká po příkré skále a doširoka se po ní rozlévá. Pod vodopádem je malé jezírko, kde se dá vykoupat, voda je ale studená, a tak tu blbnou hlavně děti domorodců. Nedaleko vodopádu se nachází stanice, odkud se pořádají krátké vyjížďky na slonech (cca 20min za 300Kč za 2 osoby, my jsme to oželeli, už jsme si to zkusili v severním Thajsku). 10min jízdy je Replique montre de luxe vzdálen Namuang 2. Motorkou se dá vyjet až nahoru k němu, kde se ale nachází jen samá placená parkoviště. Nechali jsme tedy motorku dole pod kopcem a uděli si nahoru malou procházku. Udávaná výška vodopádu je 80m, musí to ale být výška všech jeho stupňů, které ani nejsou vidět. Hlavní vodopád samotný totiž není vyšší než Namuang 1 a ani zdaleka není tak krásný, je tu jen plno turistů... Vodopádům z Erawan National Park, které jsme viděli v západním Thajsku předloni, se ale nemůže ani zdaleka rovnat ani jeden z nich.

·         Vybalování – musím poznamenat, že toto je jediné místo za celou dobu cesty, kde jsem si vybalila batoh, Peťa ani to ne. Doteď jsme spolu vedli dlouhé diskuze, proč že ty batohy sebou vlastně taháme, že vždycky někam přijedem a šlahnem je neotevřené do kouta, protože všechny potřebné věci máme stejně vesměs v příručáku... A tak nastal čas to vybalit a podívat se... A vážně, nic co bych nepotřebovala sebou netahám, jen zimní boty, bundu, tašku různých léků, spacák a nějaký náhradní hadry, divný, že je to tak těžký...

·         Návrat mezi „nehumusáky“: Při psaní tohot článku na mě z klávesnice notebooku vylezlo několik mravenců a tak jsme doznali, že je též čas na údržbu elektroniky. Konečně jsme provedli dlouho plánované čištění zrcadlovky a taky jsem se odhodlala podívat do jedné z bočních kapes krosny, kde mi asi před dvěma měsíci (při utopení batohu na Perhentianu) vyšuměla celá tuba šumivých tablet do vody... No nebyl to hezký pohled...

·         Lulin a Lulina – ostrov Koh Samui je známý ještě jednou světovou raritou – vedle sebe se tu na pobřeží nachází dvě skály – jedna ve tvaru mužského a jedna ve tvaru ženského přirození. Různě po světě se jich nachází spousty, tyto jsou ale nejznámější. A tak jsme si sem udělali výlet. Do paměti se nám oběma asi nejvíc vryl výjev  jednoho muslima, jež si tu „ženskou skálu“ fanaticky fotil do mobilu asi 50x z každé strany, muslimové asi neznají porno :)

·         Šnorchlování – tak toho jsme si věru moc neužili. Snad jediný zápor Koh Samui. Zkoušeli jsme to na několika různých místech a viděli jsme velké prd. Nejde o to, že by tu nebyly korály nebo ryby, jen je neuvidíte, dokud do nich nenarazíte, a to je leckdy dosti bolestivá záležitost. Kolem celého ostrova je jakýsi hustý oblak planktonu nebo čehosi, který snižuje viditelnost cca na 20cm.

·         Viewpointy (=vyhlídková místa) – Po ostrově je několik vyhlídkových míst a několik velmi špatně značených cest, jak se k nim dostat. My se snažili najít asi 3 a našli jen 2. Bylo to zrovna ve dny, kdy jsme si od jedné dobrotivé ženy půjčili její skůtr, růžový, s růžovou helmou. Peťovi to obvzlášť slušelo. Vyrazili jsme najít první z nich. Podle mapy by se k tomu místu mělo odbočovat hned naproti benzínce. Tam ale žádná odbočka není. Zkoušíme první další cestu v pořadí. Samozřejmě blbě! Po 15min se vcelku zachovalá cesta mění v rozbrázděné koryto hlíny a kamenů a stoupá prudce do kopce. Když už jsme tak daleko, nechceme to jen tak zabalit a tak pokračujeme do kopce a zápasíme z každým metrem. Po dalších 15min jsme kdesi v džungli na kopci, nikdo nikde. Výhled tak akorát do lián. Cesta už je absolutně nesjízdná. Tož pěkné to tu mají, tak to už aby jsme jeli zase zpátky. Otáčíme to a v tom naproti nám superterénní džíp. Pán za volantem kouká na náš růžový skůtr a s respektem (nebo možná soucitem) nám dává přednost...

P:  .. my jsme pána míjeli s vysmátou tváří a snažili jsem se dělat jakoby nic. Do džungle na skůtru přeci jezdí kde kdo... Naštěstí to ale nebylo pravidlo a ostatní cíle jsme vždy nakonec našli. Cesty tu jsou tak trochu adrenalinová věc. Ne že by byly v hrozným stavu jako třeba na Jávě, ale to stoupání je někdy opravdu síla. I když jsem si myslel, že máme silnou motorku, několikrát se nám stalo, že Lenka musela dolů a šlapat pěšky a i tak byl problém kopec vyjet. A co pak teprve dolů :-) to jsem si vyslechl pěkný věci od Lenky, když jsem náhodou na nějakým místě brzdy pustil... jako na horské dráze :-)

·         Peťovy pětatřicátiny – Tak už je to tady! Peťa je oficiálně starý! :) S Peťou jsme tu oslavili jeho polokulaté 35. narozeniny – pěknou večeří v restauraci na pobřeží a lahvinkou červeného vína :) A protože s věkem prý přichází i moudrost, Peťa vám napíše něco duchaplného:

P: Kurva to je pařák...

Všechna tahle místa a události byly skvělé, nejlíp nám ale bylo ve zdejším Tescu. Smutné zjištění – to, co nás dělá šťastnými na cestě kolem světa, je Tesco. Velký obchoďák s místním jídlem – výborné džusíky z neznámého ovoce, ovocná želátka v kelímku, dortíky, zákusky, šunka (tu jsme neviděli ani nepamatujem), bagety (taktéž), jogurty, velká pepsi za 11Kč a KFC. Byli jsme tu každej druhej den pečení vaření. Dalo nám to zase trochu pocit domova, stejně jako zametání v bungalowu.( Tak nějak nám už začínají hodně chybět běžné věci – kolečkové brusle, samozřejmě kamarádi a rodina, dokonce práce, a čemu bych nevěřila, tak i vaření a uklízení. A tak jsme každej dvakrát denně nezávisle na sobě zametali bungalow jak oteklí, celí šťastní a spokojení, že to zas můžem dělat. Myslím, že majitelka hotelu ještě nikdy neviděla tak čistotné turisty a pokaždé, když procházela kolem našeho bugalowu a my na ní pokaždé mávali s úsměvem a metlou v ruce, hodně žasla).

Krom našich každodenních návštěv místních thajských restaurací a Tesca jsme doplňovali náš jídelníček čerstvými kokosovými ořechy zdarma!

P: No ne tak úplně zadarmo, stálo mě to teda dost potu a třísek v rukou a nohou. Už jsem měl tenhle nápad ve Vietnamu a na Sumatře, ale odhodlal jsem se k tomu až tady. Není to totiž žádná sranda, to Vám povídám :-) Teda samozřejmě záleží na palmě. Tu co jsem si vybral, měla asi jen 5 nebo 6 metrů a byla mírně nahnutá, takže jsem na ni mohl vylézet jen s holýma rukama. Naštěstí byla pláž prázdná a nikdo patek philippe replica neviděl jak si zkouším nejvhodnější techniku. Nakonec zafungovala technika „na žabáka“, kdy jsem palmu objal a v podřepu na ni vyskákal až ke koruně, kde jsem se chytil dvoumetrových listů. Pak stačilo najít nejaký čerstvý list, který mě udržel za jednu ruku a druhou už jsem točil s ořechy většíma než kopačáky, dokud neupadly. Když už jsem tam byl, tak jsem shodil rovnou tři, protože jsem si byl jistej, že tuhle blbost už nikdy opakovat nebudu.

Další zážitek bylo pak přijít na to, jak se do ořechu dostat. Domorodci na to mají mačetu, kterou ho naseknou a už můžete cucat šťávičku. Já s kapesním nožíkem na to potřeboval skoro půl hodiny...
Taky jsme málem zapoměli zmínit, jak si Lenka taky „připsala bod“ za obstarání jídla zdarma. Při jedné z vyjížděk na vyhlídku, kdesi skoro na vrcholu kopce objevila ananasovník. Že ananas nebyl ještě tak úplně zralý, jsme zjistili ale až doma. 

Přes tohle všechno přejídání a mlsání, které praktikujeme už od Číny se Peťovi nějakým záhadným způsobem podařilo během naší cesty shodit 8kg. Pokud tedy váha před samooblusou nelhala, což asi nelhala, protože já vážím pořád stejně... Jak se tohle člověku může povést? Zvlášť když trpí zácpami? Zázrak! :)

Foto z dovolené na Koh Samui zde