Den 139

Dnešní den je jeden z těch úžasných dní, kdy vůbec AAA Rolex replica watches nejsme rádi, že cestujeme. Původních 11hodin cesty z Yogyakarty k sopce Bromo se mění na hodin čtrnáct. Čtrnáct hodin namačkaní v minibuse, umíte si to představit?! Tedy, abych byla přesná, bylo Cheap replica watches to jen 13hod, protože půl hodiny jsme strávili na obědě a půl hodiny jsme čekali na nový minibus. Našemu původnímu, celkem luxusnímu, začal hořet motor asi hodinu cesty od Yogyakarty a dorazila místo něj stará rachotina, ne o moc lepší než ta, kterou jsme jeli posledně do Medanu. S ironií mě vlastní musím poznamenat, že hlavní „předností“ našeho nového vozítka byl fakt, že měl (nevím proč) opěradla posunuta Best Rolex Replica Watches Online asi o 10cm doleva oproti sedadlům, takže najít polohu, v níž by se člověk mohl pohodlně opřít, byl nadlidský úkol. Ideální pro 13hodinovou jízdu.

Po 13hodinách dorážíme na místo. Řidič na nás mává, že máme vystoupit. Neumí anglicky. Společně s další skupinkou Breitling replica watches Čechů (zaplaťpánbůh, že aspoň jeli s náma a čas při klábosení utíkal nepatrně rychleji) lezeme úplně rozsračkovaní ven, kde nám jakýsi organizátor s rozjařeným úsměvem na tváři oznamuje, že se ještě nemáme radovat, protože Swiss replica watches tady nám řeknou jen pár organizačních věcí a pak nám přidělí nový minibus, kterým pojedeme další hodinu do hotelu. Na místě bych ho zabila!!! Při jeho slovech se mi sama otevírá kudla v kapse. Další hodinu!!!! Je už skoro 10večer a při Rolex replica watches představě, že zítra budeme vstávat ve 3:30, abychom stihli východ slunce nad Bromem, se mi chce umřít.

Jsme na hotelu, ve vesnici Cemoro Lawang. Zaplaťpánbůh vypadá přidělený hotel dobře. Zatím asi nejlepší, co jsme v Indonésii měli. Peťa vyřizuje check-in, já zatím obědnávám něco na večeři. Šetříme čas, kde se dá, abychom byli v posteli co nejdřív. Mezitím dáváme rychlou sprchu, pak večeříme. Konečně v posteli. Je tu kosa jako na sibiři, docela tepelný šok. Mt. Bromo Omega replica watches je položen poměrně vysoko. Vytahujem mikiny a teplé spacáky aaaa... chrrrr... chrrr...

Den 140

3:30 budíček. Sodoma Gomora. Spíme dál. 3:45 klepe někdo z recepce, že máme vstávat. No tak kurňa jooooooo :( O 15min později lezeme společně se dvěma Francouzi a s ne s moc velkou dávkou energie do jeepu, co pro nás přijel a jedeme k vyhlídkovému místu, odkud by měla být vidět rozsáhlá planina, v jejímž středu se tyčí 3 vulkány – Bromo, Kursi a Batuk. Bromo je stále velmi aktivní. Za nimi se zvedá nejvyšší vrchol Jávy a zároveň taktéž jedna z nejaktivnějších sopek - Gunung Semeru (3676m). Venku jsou čtyři stupně nad nulou.

Po dvaceti minutách natřásavé jízdy jeepem stojíme pod AAA Rolex replica watches kopcem, z nějž by měl být na vulkány krásný výhled. Úplně mrtví lezeme nahoru vyčkávat východ slunce. Tak si říkám, co je tak skvělého na těch východech slunce... Funím co to jde a drápu se do strmého kopce. Když mi to dech dovolí, prokládám svou chůzi nějakým tím sprostým slovem. Peťa se drží. Přepnul na rezervu a jak se zdá, zvládá to celkem v pohodě.

Jsme nahoře na hoře. Sedíme a čekáme. Začíná se rozednívat, paráda. Sotva přibyde trocha světla, děláme první snímky. Je to bomba. Přímo před námi obrovská planina sopečného prachu a z ní trčí 3 sopky. Z jedné se čadí jako o závod, zbylé dvě vypadají na první pohled High quality replica watches klidně. Na druhý pohled vypadá klidně už jen jedna. Ze zadní – Gunung Semeru – se co dvacet minut vyvalí chumel kouře. Jsme okouzleni. Scenérie jako z pohádky – nebo z noční můry – podle toho, jestli bydlíte tady pod kopcem nebo hoooodně daleko. Nahoře trávíme asi hodinu a děláme miliony fotek, protože se té nádhery prostě nemůžeme nabažit.

Je čas na návrat k džípu. Rychle sestupujeme a džípem se přesouváme přímo k Mt. Bromo. Kdo chce, může si vyšlápnout až nahoru ke kráteru. Ať jsme jakkoliv unavení, tohle se nedá odmítnout. Jdeme asi půl kiláku po planině a pak začíná kráter. Pomalu Luxury replica watches stoupáme, když v tom nám nějaký domorodec nabízí, že nás za 20Kč veme nahoru na koni. Peťa odmítá, já váhám. Koukám na koně, on kouká na mě. Nakonec, proč nespojit příjemné s užitečným, že? A už se pěkně vezu a mávám na Peťu a čekám na něj cca 100m od vrcholu. Společně pak šlapeme asi 250schodů zavalených valdami sopečného prachu a potíme se i na prdeli. Po každé, když kolem nás někdo sestupuje dolů, sopečný prach se rozvíří. Máme ho v očích, skřípe nám mezi zubama. Výstup nám komplikuje také sopečný dým a pach síry.

Stojíme na samém okraji kráteru. Koukáme dovnitř, ale skrz kouř není nic vidět. Pak zafouká silnější vítr a kouř AAA Rolex replica watches trochu rozežene. Vidíme orologi replica chřtán sopky. Hustýýýý!!! Zevnitř se zahřmí. Skoro stejně divný pocit jako plavat se žralokama. Měl by zafungovat pud sebezáchovy, ale nestane se to. Místo toho, abychom odsud utíkali, stojíme nahoře s další skupinkou senzacechtivých turistů a konsternovaně čumíme dovnitř. A samozřejmě fotíme. Na kraji mi trochu uklouzává noha, a tak jen koukám za prachem, který se sesunul dolů do sopky. Tak to je teda adrenalin...

Zpátky se vracíme bezmezně nadšení, s tunou sopečného prachu v nose a další tunou v očích. Toto byla jedna z těch nejlepších věcí, které jsme dosud viděli. Respekt!!!

Co nás dnes čeká dál? Nic zajímavého. Další, zhruba sedmihodinový přesun minibusem k hoře Mt. Ijen. Takže dáváme na hotelu snídani, pakujeme a jedeme.

Foto ze sopečné planiny zde