Den 121

Pulau Perhentian. 6:40. Budíček. Jsme KO. Vymotáváme se z moskytiéry a balíme poslední věci. Spěcháme. Za chvíli nám odjíždí z Coral Bay loď na pevninu. Vracíme klíče, bereme bágly a sebíháme kopec dolů do zátoky. Uff, stihli jsme to. Loď stojí u mola. Nasedáme a za 20min perfektní jízdy rychlou lodí už stojíme na břehu pevniny. Jsme švorc. Na ostrově jsme nechtěli vybírat neb každý výběr by nás tam stál 10% navíc, a tak hledáme bankomat až teď, s posledními 20ringgity v kapse. Peťa čeká s báglama a já zatím běžím k jediné, kilometr vzdálené, bance. Zase spěchám. Za 10min jede do Kuala Lumpur autobus a těžko říct, kdy pojede další... Vracím se s prašulema. Autobus je už ale fuč. Prošvihli jsme to o 3minuty. Kurňa, kurňa, kurňa!!!

Ptáme se na další, ale na dnešek je už prý všechno plné. Po dlouhé době zase jedno z těch míst, kde se musí kupovat lístky dopředu, s tím jsme nepočítali. Je to tady prdel světa, a tak tu nechceme ani nocovat. Nevzdáváme naději. Za 20ringgitů bereme taxíka do Jertehu – asi 20km jižněji. Údajně by odtamtud měli odjíždět další busy do Kuala Lumpur, tak to chceme zkusit.

Vyprodáno!!!  Na pokladně nám paní s úsměvěm na tváři sděluje, že žádná volná místa už taky nejsou k mání. Taxikář, který nás přivezl ještě projevuje dobrou vůli a sám od sebe volá na nádraží, jestli dneska není volné nějaké místo ve vlaku...  Je. Vlak ale odjíždí až v 7 večer a do Kuala Lumpur přijíždí někdy uprostřed noci. To je snad ještě horší možnost, než tady někde přespat... A tak Peťa obíhá ještě v poslední zoufalé naději přímo autobusy, co tu stojí a snaží se ukecat řidiče, aby nás vzal. A bingo!!! Jeden se uvolil.  Nakládáme bágly a sedáme úplně dozadu. Čekáme, co se bude dít. Oficiálně byl tento autobus totiž plný a řidič nás vzal jen proto, aby naše jízdné putovalo přímo do jeho kapsy. První dvě hodiny pohoda. Pak ale autobus staví a nastupuje dav lidí. Dva si nemají kam sednout. O ooouuu. Čekáme, kdy nás přijde někdo vyhodit ze sedaček, abysme si sedli na zem. Nic takového se ale zaplaťpánbůh neděje. Jednoho usazují na místo náhradního řidiče dopředu, který si tam sedá na schody a jednoho úplně dozadu mezi dvě poslední sedadla, kde je ještě nějaký prostor. Hurá Hurá!!!

Úsměv nám na tváři ale nezůstává dlouho. Jsme 90km před Kuala Lumpur a právě vjíždíme do kolony, která vede až do hlavního města. Končí prodloužený víkend – byly tu zas nějaké svátky, takže posledních 90km jedeme místo hodiny a půl něco přes 4 hodiny. Kdybychom předtím neseděli v buse už 6hodin, asi by nám to tolik nevadilo... Do Kualy přijíždíme v noci. Míjíme nasvícené Petronas Twins Towers i Kuala Lumpur Tower – nádhera - a parkujeme neznámo kde. Jsme dead a tak mávám na taxíka, který nás za super cenu 10ringgitů veme do Čínské čtvrti, kde je nejlevnější ubytko. Za čtyřicet minut už ležíme v posteli v jednom z levných guesthousů a spokojeně usínáme.

Den 122

Se vstáváním si dáváme na čas. Před obědem opouštíme naše hnízdo (Náš guesthouse se jmenuje Bird nest = ptačí hnízdo), abychom obhlídli čínskou čtvrť. V jedné z pouličních vývařoven obědváme a pak obcházíme velké množství stánků, abychom si koupili něco “na sebe“. Před časem jsme se totiž vsadili, že v určený den si vzájemně koupíme něco na sebe a ten druhý v tom pak bude muset zbytek dne chodit. Tak proč to nezrealizovat dneska, kdy se máme večer setkat s Petrem Daubnerem – českým cestovatelem, který už dva roky objíždí zeměkouli a shodou okolností před odjezdem domů zavítal také do Kuala Lumpur :)

P:  Lenka mi vybrala nádherný hipisácký batikovaný tričko, v jaké jiné barvě než růžové. To se ještě smála a chtěla sázku dneska splnit. Jenže pak jsem v jednom ze stánků objevil dětské šatičky s obrázkama barbie a jakési víly, no prostě Disney.. Když se mě prodavačka ptala na velikost – na jak starou holčičku, tak jsem jí řekl 26, což asi považovala za vtip, tak jsme vybrali ty největší a nejrůžovější šaty, co tam měla, samozřejmě s největšíma obrázkama  :-) Lenka to pak bez problému oblíkla jako tričko :-) To ji trochu vyděsilo a chtěla se mi pomstít tím, že mi ještě přikoupila obrovský kouzelnický klobouk s pavoukama. Já jí na oplátku pořídil efektní červená blikající „ouška“ do vlasů, který perfektně ladili s Disney tričkem...

L: K tomu můžu dodat jen, že Petrovi růžová batika skvěle sedí, akorát o tom doteď nevěděl. A co se týče mě, v tričku s Barbie si neustále dodávám sebevědomí, že ze všech holek, co tahle trička nosí, mám jednoznačně já největší prsa.

Navečer jsme se vyfikli do našich nových outfitů a vyrazili na sraz. Místní naši vizáž přijali skvěle. Už z dálky na nás mávali a pokřikovali „Happy New Year“, protože si mysleli, že ho zrovna slavíme.

Čekáme na smluvené křižovatce, kdy se objeví Petr Daubner. Zanedlouho přichází běloch, zkoumavě na nás kouká. Ouška mi blikají, Petrův kouzelnický klobouk se tyčí do výše jako obří kondom. Jde k nám. V tričku s Barbie se zrovna necítím a tak mu nejistě podávám ruku...

Později po večeři, u druhého piva, nám pak vykládá, že mu to přišlo divný, že nevěděl jestli jsme to my, protože Češi se takhle většinou neoblíkají... Sraz byl na první setkání vcelku v pohodě, a tak se domlouváme na zítřek, že společně vyrazíme 10km severně od Kuala Lumpur na Batu Caves.

Den 123

3 hodiny ráno. Něco nám vlezlo oknem z chodby do pokoje. První co mě napadne, je zloděj. Vyděšeně si sedám na postel. Nic nevidím. Chvíli mžourám. Kočka. Kurňa, to byl šok...

Včera večer nám totiž jedna ze 3 hotelových koček, které se obvykle povalují na chodbě, vlezla do pokoje a Peťa si s ní hrál tak dlouho, až nám usla v pokoji. Navečer pak vyskočila ven oknem do chodby a teď se asi vrátila...

P: Ráno, tentokrát už v „civilu“, kupujeme všichni 3 lístky na vlak. O pár zastávek dále vystupujeme přímo u Batu Caves ve stejnojmenné stanici. První co na nás už v dálce u hory kouká, je socha „Avatara“, jak toto stvoření s opičím obličejem a modrým tělem nazvala Lenka. Jen co mineme malý chrám, zasvěcený Avatarovi, hned pochopíme, pročpak má opičí obličej. Opičáky se to tu jen hemží. Na nekonečných 272 schodech, vedoucích k obří jeskyni, se kolem opičí rodinky utvořil hlouček vystrašených indů. Chtěl jsem se vytáhnout a ukázat jim můj trik s Tic-tacem, které opice všeho druhu milují, ale ti mě hned varovali, že opice přeci koušou ! :-) No jo, koušou, ale jen ty, co je naserou, ne ty, co jim podávají jídlo. Takže pak koukali, když jsem v klidu k jedné přišel s nataženou rukou a zavřenou dlaní. Opičák se jen otočil, prstíkama mi opatrně zvedal jeden prst po druhým, dokud nenašel Tictac. No jo, v tomhle jsou ty potvůrky chlupatý stejný po celým světě.

L: Nahoře se ocitáme v jeskyni, která byla oficiálně objevena před 150lety a zanedlouho poté v ní byl postaven hinduistický chrám. Co nám v paměti utkvělo nejvíc byl stánek postavený uprostřed jeskyně, kde se prodávali pohyblivé modlící obrazy – uprostřed stál Shiva a kolem něj obíhali hypnotizující barevné soustředné kruhy, k čemuž hrála veselá „zmrzlinářská“ melodie. Dvacet takových obrazů postavených vedle sebe nemohl neupoutat naši pozornost, a tak jsme tam notnou chvíli jen tak stáli a nechávali se hypnotizovat jako někde na „huličské“ párty. Petr D. nám pak říkal, že Shiva dle hinduistické ideologie sedí někde v Tibetu na hoře, kde hulí trávu a shlíží dolů. Začínám chápat, proč všechny hinduistické chrámy hýří barvami...

Po návratu do Kuala Lumpur se rozdělujeme a jdeme ještě obhlídnout několik místních mešit a park Lake Garden – pěkné relaxační místo – orchidejová zahrada, bonsajový koutek, umělé vodopády, spousta vodních ploch a vodotrysků, golfový trávník.

Večeře v oblíbené thajské restauraci a pak už jen muchlovačka se třema kočkama „doma“ na hotelu. Nějak si ty potvůrky oblíbili náš pokoj. Hlavně teda krabici pod postelí, kam jsme naskládali věci, které pozítří pošleme domů. Pravidelně nám v ní nějaká kočka přede. Zítra vstáváme v 6 ráno. Chceme se dostat na mrakodrap Petronas Twins Towers – denně se na něj prodá „jen“ 1400lístků, které jsou pryč během prvních dvou hodin otevíračky, a tak tu na ně od rána lidi stojí frontu...

Den 124

P: Probouzíme se asi v devět. Tož to už na ten mrakodrap asi nestihnem, co? Měníme dnešní plán.
Zajedem do města Putrajaya, asi 20km jižně od KL (KualaLumpur), kam jsme chtěli jet zítra. Město je vyjímečné tím, že bylo celé vybudované během posledních 20ti let. Naprostou většinu financí přispěl ropný gigant Petronas. Cílem je vybudovat turisticky atraktivní město, takže jedem omrknout, jak se jim to daří.

Jeden z našich hlavních cílů je rezidence Waterfront, seskupení futuristických staveb, které mají představovat budoucnost v bydlení. Na googlu jsme našli tento obrázek, který nás uchvátil a právě proto jsme se rozhodli Putrajayu navštívit:

Takže hned po příjezdu do Putrajayi přesedáme na místní MHD a vystupujeme v samotném centru města, kousek od gigantického sídla malajsského ministra. To leží kousek od jezera, na jehož břehu by měly budovy Waterfrontu stát. „By měli“ je to správné slovo. Nejen, že je nevidíme, ale dokonce ani u pokladny provozovatele vyhlídkových jízd po jezeře o těchto budovách zdá se nikdy neslyšeli. Nebo taky možná z Lenčiného dokonalého popisu, kdy se jim se slovy „buildings like this“ snažila ukázat tvary těchto budov, nepoznali, o které nám jde. Nezoufáme a přesouváme se do pasáže na břehu jezera, kde je wifi, a tak na notebooku zkoušíme zjistit přesnou polohu. To nebyl celkem problém, ještě ji ověřujeme na mapách googlu a pro jistotu přepínáme i na aktuální satelitní snímek.  Někde bude asi chyba, protože na místě, kde by měli budovy stát, je jen zeleň.  Znovu hledáme na googlu, kde že to sakra má přesně být, až narazíme na blog architektů, kde je projekt popisovaný. Ano, projekt. Prozatím JENOM projekt. A tak nám to docvakne. Rozchcechtáme se jako už dlouho ne a zároveň si gratulujeme. Ony totiž ty budovy existují zatím jen jako model. Stavba se jaksi odložila a my se tu pídíme po něčem, co tu nikdy nebylo. Holt cestujeme moc rychle a stavaři nám nestíhají. Každopádně, jsme první turisti, kteří se na budovy Waterfront přijeli podívat. Ne, vážně, zasloužíme si zlatou medaili za kiksaře roku, lepší než utopit podvodní foťák.  Částečnou vinu mají ale i vývojáři grafických programů, protože ty „fotky“, podle kterých jsme vybírali na co se tu kouknout, vypadali tak neuvěřitelně reálně... :-)

Po vydatném obědě v indické restauraci v pasáži (mimochodem jedno z nejlepších indických thali, co jsme jedli) jdeme obhlídnout mešitu Masjid Putra, do které byl přes poledne vstup turistům zakázán. Jak už jsem psal, celé toto veliké město bylo nově postaveno, včetně této mešity. To ale na první pohled není vůbec znát. Ne že by byla nějak zanedbaná, ale tahle obrovská stavba z růžového granitu na nás působila stejně skvostně, jako podobné stoleté mešity v Indii a Turecku.
Hned u vchodu Lenka vyfasovala elegantní „župan“ - do mešit není povolen vstup ženám, pokud nejsou zahaleny od hlavy až k patě.
Naši prohlídku města předčasně a možná právě včas ukončila rychle se přibližující bouřka.

L: Úžasnou prohlídku Putrajayi alias budov Waterfrontu jsme tak zakončili na autobusovém nádraží, kde jsem na kluzké podlaze hodila při vystupování z autobusu prvotřídní držku a prdelí si sedla do louže, přičemž se mi rozervala jedna sandál a odlítla neznámo kam... :) Řidič autobusu zpátky do Kuala Lumpur se pak trochu divil, že nastupuju jen s jednou botou...

Den 125

Budíček 5:50. Rychlá sdnídaně, rychlý přesun na rychlodráhu k Petronas Towers. Asi za hodinu od prvního otevření oka stojíme ve frontě u pokladny v přízemí dvojčat. Jsme „jen“ 120tí, paráda. Máme dvě hodinky času, než se otevřou pokladny, a tak si v sedě na podlaze dáváme 2 oblíbené ranní díly How I Met Your Mother na notebooku a pak – za našimi zády – zaslechneme češtinu. To je ale náhodička!!! Český pár, který dosud pracoval na Novém Zélandu a teď si trochu projíždí Asii a vrací se domů. Zbylý čas ve frontě utíká při tlachání jako voda. Vyměnujeme TOP zážitky a dojmy, a nějaké to info o zemích, kam se chystáme/chystají. Konečně někdo normální, s kým se dá bavit mimo cestování i o normálních věcech!!!

Pokladny se otevřeli asi o půl deváté a hned po půl hodině jsme na řadě. Máme štěstí a hned po koupení lístků můžeme nahoru. Tedy předchází tomu krátký seznamovací filmeček, promítaný v malém kině za pokladnami a prohlídka malého muzea, kde nám na zmenšeném modelu Petronas Towers demonstrují situaci, co nastane, když do věží udeří blesk, o kolik se hýbou vrcholky věží při silném větru atd.

A pak jsme se konečně dočkali. Superexpresním výtahem jsme rychlostí 5-6m/s vyjeli do 42.patra, kde se nachází dolní patro dvouposchoďového mostu mezi oběma věžemi. Před námi vyhlídkový most. Vcházíme do „tunelu“ jako první, hoříme nedočkavostí se po něm projít. Já křepčím radostí jako pokaždé, když se dostaneme na nějaké hodně známé místo, které jsme zvyklí vídat jen z televize, Peťa má na tváři vítězný úsměv, jako kdyby právě dobyl severní pól. Je to žůžo. Výhled pěkný, ačkoliv je omezený ze dvou stran věžemi. 15min uteče jako nic a už nás zase sváží dolů... Tóóóž, dobré to bylooo.

Procházíme ještě park dole pod věžemi a děláme pár fotek. Dává se s náma do řeči sympatický malajský klučina, a tak tu trávíme skoro hodinu a půl vykecáváním. Bereme si na sebe kontakt, loučíme se a jedeme se podívat ke Kuala Lumpur Tower. Z dálky vypadala vyšší než Petronas Tower, ve skutečnosti je ale o něco nižší. Jen stojí na malém kopečku. Vstupné velké a tak se spokojujeme jen s pohledem zdola.

Posledním bodem dnešního programu je dlouho odkládaná návštěva doktorů. Peťu sem tam pobolívá bříško, co jsme odjeli z domu, mě zase zub. Pojišťovna nám doporučila jedno zdravotnické zařízení kousek odsud, a tak bereme taxíka a jedem. Nemocnice je to luxusní, doktoří prvotřídní, ceny mastné. Zaplaťpánbůh, že máme pojištění. Peťovi naúčtovali za ultrazvuk, prohmatání a recept na projímadlo litr, mě za 10min času, rentgen a antibiotika litry dva. Snad to ale bude všechno v pořádku...

Den 126

Doděláváme fotky, dopisujeme články, pereme prádlo, vyháníme kočky z krabice a posíláme další balík. Výborný oběd v KFC. Zdejší pečené brambory s omáčkou, která mi připomíná svíčkovou, jsou bezkonkurenční!!! Spát jdeme brzy, ráno vstáváme časně a jedeme na letiště. Zítra už budeme spát v Indonésii!

Kompletní foto z Kuala Lumpur zde