Den 118

Do dusného rána se probouzíme už v našem ostrovním bungalovu. Všude kolem naší moskytiéry visí prádelní šňůry a na nich všechny naše věci. Malá rada pro ty, co sem hodlají cestovat: Až se Vás řidič rychločlunu bude ptát, kde chcete vyhodit, nevolte nejznámější Long Beach, protože tady se rychločlun nedostane až ke břehu a přijede pro vás menší, dosti nestabilní loďka, za kterou si ještě převozník naúčtuje 2 ringgity na osobu navíc. Pak už stačí jen větší vlna a vaše malá loďka se záhy mění v roztomilý bazének, ve kterém nebudete plavat jen vy, ale taky všechny vaše věci... Zvolte Coral Bay, která je přímo naproti Long Beach na opačné straně ostrova, a kde je vybudováno molo pro rychločluny. Ubytování i strava je tu levnější a kdybyste mermomocí chtěli bydlet na Long Beach, je to přes mírný kopec 10-15min chůze...

My jsme se ubytovali přesně uprostřed. V bungalovech na kopci mezi Long Beach a Coral Bay, což mělo hned několik výhod. Větší vzdálenost od plážového ruchu (=kvalitnější spánek), dostupnost obou pláží a v neposlední řadě cenu – za 40RMB máme vlastní bungalov i s koupelnou, což tu vůbec není standart (ani cena, ani vlastní koupelna). Navíc bydlíme hned vedle pralesa a tak máme každý den luxusní výhled na několik až dvoumetrových varanů hledajících ve spadaném listí hmyz.

P: S obrovským varanem jsem měl blízké setkání dřív, než bych to čekal. Hned po přistání na pláži jsem vyrazil na klasickou obhlídku ubytování. Jen co jsem se vydal cestičkou mezi dvěma bungalovy, za zatáčkou na mě čekal, natažený přímo přes cestu a nehnul se ani o centimetr. Jen syčel a vystrkoval dlouhatánský jazyk. Nevím co bylo v tu chvilku silnější, jestli šok, nebo radost z toho, že ho vidím na vlastní oči tak z blízka. Nicméně hned přiskočil majitel bungalovů s dlouhým klackem a docela s respektem začal varana odhánět. Byl přitom vždycky nachystanej na útěk. Když už pak měl varan dost toho mávání klackem před očima, zasyčel ještě víc a rozběhl se do džungle. Stihl přitom nadělat takovou paseku, že jsem pochopil, proč z něho má i domorodec takový respekt.  Pár mávnutí silným ocasem a plotek u bungalovu byl srovnán se zemí. Později jsem se dozvěděl, že varan téhle velikosti si troufne i na menší prasátko, či dítě. Takže tu je rozhodně nebudeme prohánět tak, jako na Sri Lance leguány :-)

Je asi jasné, kdo je tady na ostrově pánem – a lidi to nejsou. Na souši varani, pod vodou... ...žraloci. O tom jsem se přesvědčila na vlastní oči hned toto ráno. Natěšeni na „podmořskou přírodu“ bereme šnorchly a vydáváme se 200m napravo od Long Beach. Cesta sem asi nevede, nebo jsme zatím žádnou nenašli a tak přelézáme na pobřeží z balvanu na balvan a pomalým tempem se blížíme k naší šnorchlovací zátoce.

Jak jsme utopili podvodní foťák

Dnes se nám povedl další výstavní kiks – utopit podvodní foťák se pravděpodobně nepovede jen tak někomu, a tak se v žebříků matláků posouváme hodně vysoko. Věc se měla tak: Ještě před šnorchlováním mění Peťa ve foťáku baterky a já mu jej hned beru z ruky, abych vyfotila toho krásného kraba v mělké vodě, co na mě zrovna kouká. Rychle zavírám foťák do jeho vodotěsného pouzdra a dělám pár fotek. Krása! O 10min později vlézáme do vody dychtící po šnorchlování a hle, uvnitř foťáku je trochu vody. Peťa to rychle kontroluje a jak je vidět hned na druhý pohled, při zavírání pouzdra se mi tam skříplo poutko, které drží foťák navlečený na ruce. Do prdele chlupatý!!! No snad to půjde zachránit, je to jen pár kapek. Peťa otvírá pouzdro, aby to hned vysušil a uuuups... Foťák mu klouže z ruky a ten padá rovnou za mnou do moře...  Takže si můžem podat ruce...

Notnou chvíli si tam plaval, než se mi povedlo ho tam vylovit... Peťa nevzdává naději, vytahuje z něj baterky a odhodlaný vyráží zpátky na bungalov propláchnout to sladkou vodou a sušit a sušit.

Já zůstávám. Beztak bych u toho nebyla nic platná... A jsem  ráda, že jsem zůstala. Foťák se zachránit nepodařilo, ale to, co jsem viděla toho rána pod vodní hladinou bych nazvala nejlepším šnorchlováním mého života. Jen si tak plavu a kochám se neuvěřitelným množstvím ryb, které se tu krmí na řasách a najednou, zpoza šutru, si to dva metry ode mě plachtí lážo plážo rejnok. Jakoby se nechumelilo. A není to takový ten obyč šedý druh, ale tento krásně vybarvený (foto staženo z netu)

O pár vteřin později mě zaregistruje a jediné, co tu po něm zbyde, je táhlá modrá čára. Úplně jsem zapomněla na ten náš nešťastný foťák. Natěšená, co ještě uvidím, plavu dál a... Srdce se mi na malou chvíli zastaví – malý – asi metrový – žralok. Jediné, co mi tu chvíli proletí hlavou je, že jsem tu úplně sama a jestli se tu zastaví taky jeho máma. Zaplaťpánbůh nestavila. V malé zátoce jsem ovšem spatřila ještě několik dalších žraločích miminek. Asi tu mají dost potravy a taky se dost možná schovávají před většími predátory – barakudami. Další moje poprvé – v o trochu větší hloubce – víc jak metrová barakuda. Je fakt, že její vražedný výraz „ve tváři“ a tlama plná zubů mi nahnali daleko větší strach než žraločí miminka. Naštěstí tu byla sama. To, že cestou zpátky kolem mě profrčel další nádherný rejnok, beru už jen jako bonus. Spěchám zpátky. Musím to říct Peťovi a co nejrychleji se sem dostat zpět, aby to viděl taky!!! 

P: Pokus o záchranu foťáku byl marný, slaná voda je pro elektroniku smrt. Vypláchnul jsem ho, ale na polovině součástek už bylo vidět, že na nich něco „kvasí“. Naivně jsem vytáhnul kartáček na zuby a snažil se to očistit, ale to „něco“ šlo dolů i se součástkama.. V tom přibíhá rozjařená Lenka. Po špatné zprávě s osudem foťáku už tak rozjařená není, spíš naopak. Ale jdeme rozehnat zoufalost opět šnorchlováním. A stálo to za to. Po chvilce kochání pár metrů u pobřeží, jsem zamířil kousek do hlubiny a tam se skrývají pořádní macci. Hned dvě veliké barakudy, asi metr a půl dlouhé, si to svištěli kousek přede mnou, paráda. Volám na Lenku aby si je taky prohlídla a stihla to. Oči měli veliké jako tenisáky. O chvilku později na mě zase volá Lenka – rejnok. Než jsem doplaval, stihnul se schovat pod korál, tak jsme ho chvilku zkoušeli vystrnadit, abychom si ho prohlídli. Podruhé, po nějaké době opět volá Lenka – žraloci! ... to vám řeknu je už trochu zvláštní pocit :-) přeci jen to vzbuzuje respekt, možná i trochu strach. Naštěstí místní žralok by měl být pohodář a lidem se spíš vyhýbat.

L: Já se zrovna řízla do prstu o korál a nejednou kolem mě tři malí žraloci, hned volám Peťu. Jednak aby se podíval a jednak aby mě případně zachránil. Jeden se zastavil asi metr ode mě a nezvykle dlouho si mě prohlížel. Už zkoumám, kudy by se dalo co nejrychleji vylézt z vody. Naštěstí se netroufl. Pořád jsme tady největší ryby v moři my! Heč!!!

P: Čas nám při téhle zábavě utíkal jak voda a najednou zapadá slunko. Celí vysmátí a plní adrenalinu přelézáme balvany na pobřeží a zarostlou cestičkou skrze džungli míříme „domů“. V tom kousek před náma, něco v kapradinách. Nedřív jsme jen na okamžik něco zahlídli, pak se „to“ s velikým kraválem rozběhlo a já vyskočil aspoň metr do vzduchu, jak jsem se lek. Varan, zase potvora dvoumetrová, se nás naštěstí taky docela slušně lekl a mazal do... palmovýho háje až se za ním prášilo. Teda přesněji za ním zůstalo pár pokácených kapradin, jak mrskal svým velikým slavnatým ocasem. Takový kravál jsme dlouho neslyšeli :-)

Den 119

Po těžkém rozhodování kupujeme za hříšné peníze alespoň podvodní pouzdro na náš stávající kompakt. Dáváme za něj skoro dvojnásobek co stojí u nás v obchodě, ale jsme holt na ostrově. Tady je drahý si i prdnout. S tímto výdajem jsme nepočítali, a tak sháníme bankomat. Světe div se, na ostrově žádný není. Je tu jen jeden jediný obchod, kde si můžete přes terminál vybrat peníze z karty, ovšem za příplatek 10% z vybírané částky...

Dnes pro změnu vyrážíme šnorchlovat 200m nalevo od Long Beach. Opět se prodíráme pralesem, ale stojí to pak za to. Je tady krásná korálová zahrada a po prvním skoku ze skály do vody volám hned na Peťu, že jsem během těch 3 vteřin stačila vidět 4 nové druhy ryb, které jsem ještě nikde jinde neviděla. Šnorchlujeme kolem skal a protože nejsou vlny, zaplouvám do jedné průrvy mezi skalisky a tam... u dna... dvoumetrový žralok bělocípý (aspoň myslím, že to byl tento druh). Fuj to jsem se lekla!!! Šok, taková potvora velká!!! Adrenalin! Úplně jsem zapomněla fotit! Volám na Peťu, je 5metrů ode mě, ale tady u břehu je špatná viditelnost.  Neviděl ho... :(  Ještě notnou chvíli po tom mám paranoidní představy, že za mnou plave žralok a že mě kousne do nohy, a tak se pořád ohlížím a místo na korály koukám jen kolem sebe. Tady už teda nejsem největší ryba v moři a je ve mě malá skromná dušička. 15min mi trvá, než se přesvědčím, že je to tady ok a že tu žádný žralok nikdy turistu nenapadl. Jsem tag heuer replica v klidu. Kochám se dál a zaplouvám mezi korály skoro na mělčinu. Další žralok!!! Tentokrát žralok útesový s černým cípem na hřbetní ploutvi. Taky žádný mrně, skoro dva metry. Kurňa, dneska je to úplná šoková terapie. Tentokrát mačkám spoušť, ale výsledkem je jen flek ve tvaru žraloka na modrém pozadí. Zase volám Peťu, zase neviděl. Po tomhle jsme se rozdělili a každý šnorchlujeme na jiné straně útesu. Peťa hledá ve větší hloubce barakudy, já na mělčině mořského koníka. Pod jedním z korálů objevuju hejno zajímavě tvarovaných ryb  a co to mé oko nevidí hned vedle? Muréna!!! Moje první muréna v životě na otevřeném moři. A mám štěstí!!! Není sice moc velká, za to se mi ale ukazuje celá! Chňapá po nějaké rybce a celá vylézá z úkrytu. Skvělý! Fotím, dokud je venku a pak chci plavat za Peťou a pochlubit se mu s úlovkem. Jen co se otočím, kousek přede mnou zase dvoumetrový žralok útesový. Už to začíná být nuda :) Tentokrát mám foťák nachystaný bo jsem právě fotila murénu a tak cvakám a hned koukám na display – a je tam :) bídná fotka, ale mám důkaz, že jsem ho viděla :)

Nadšená se vynořuju a hledám Peťu. Vidím, jak na mě v dálce mává. Rychle plavu, zvědavá, co mi chce ukázat. Jsme od sebe ale moc daleko...

P: Už jsem se celý unavený z potápění do větší hloubky pomalu chystal na břeh. Zbývalo už jen pár metrů a v tom si to proti mě míří obrovská ževla. Dlouhýma předníma „nohama“ mává jako křídly a ladně mě obeplouvá obloukem a míří zpátky do hlubin. Pravá předváděčka! Měla víc jak metr na délku, skoro jsem cítil proud vody, jaký mávnutím nohoploutve kolem mě udělala. Byla moc rychlá, Lenka to s foťákem měla daleko. Už jsme si zvykli, z těch nejlepších okamžiků snad nikdy fotky nemáme, buďto byly tak silný, že jsme zapoměli fotit a koukali, nebo tak rychlý :-)

Už máme varhánky i na břiše, a tak je čas vydat se zpátky. Jsme víc než spokojení a na duši nás hřeje báječný pocit ze všech těch věcí pod vodní hladinou, které jsme dnes viděli. O 30min a dva varany později večeříme v Coral Bay. Je to tu ráj na zemi!

Den 120

Na dnešek jsme si zaplatili šnorchlovací výlet na 5 míst na okolních ostrůvcích. Nemůžeme se dočkat. V 11 stojíme nastoupení na pláži, fasujeme ploutve a na malém člunu společně se třemi Čínany a čtyřmi Francouzkami vyrážíme. Nejdříve stavíme v jedné zátoce neznámo kde. S Peťou na nic nečekáme a skáčeme do vody hned jak zastavíme přímo z přídě lodi. Pod vodou tu o život teda rozhodně nouze není. www.replica2u.me

P: Sotva ve vodě, hned se ocitám ve velkém hejnu malých ryb. Jsou podezřele přítulné a obeplouvají mi celé tělo doslova na dotek. Po chvilce si jedna „ďobne“ do mé ruky.. co to ? v zápěti jich do mě kouše několik a není to zrovna příjemný, takže se rychle snažím repliche rolex vyplavat z hejna. Ale ty potvory plavou za mnou.. piraně ? :-) Až po tom, co jsem pořádně zamával rukama nohama jsem se jich zbavil. Tak si tak odpočívám nad jedním velikým korálovým sloupem a v tom, zespod od korálu připlave rybka jako dlaň a zase do mě ďobe. Asi jí vadilo, že jsem si dovolil do jejího teritora. Ani se jim nedivím, denně sem loďky vozí desítky turistů, tak ryby prostě začali o svoje území bojovat. Bojovný hejna jsme ten den potkali ještě několikrát...

L: Já narazila na velké hejno asi 30cm dlouhých ryb pasoucích se na nějaké řase. Skoro přes ně nebylo vidět... Půl hodina utekla jakoby nic a my vyrážíme na další stanovisko – Shark Point (=žraločí útes). Každou chvíli jsme tu nějakého toho žraloka zahlídli, ale ani jeden z nich nebyl tak velký jako ti dva ze včerejška. Možná jen ten, kterého jsem zahlédla na závěr kroužit pod naší lodí. Pěkně jsem touto informací postrašila skupinku Číňanů z naší lodi, kteří už byli na palubě. Čínské šnorchlování je disciplína sama o sobě. Vypadá totiž tak, že se Číňani navlečou do oranžových záchraných vest (protože z nich málokdo umí plavat) a pak se snaží ponořit hlavu s potápěčskou maskou pod hladinu. Leckdy je to boj, protože záchranná vesta je drží hodně nahoře. Takto většinou stráví 10-15min v dosahu maximálně 10m od lodi čili často ve velké hloubce daleko od korálových útesů.

Shark Point má ještě další kouzlo – je tu skupina útesů po levé straně, které padají do velké hloubky a celé jejich stěny jsou obrostlé opravdu velkými korály. Mezi útesy se dá libovolně proplouvat a pozorovat tak nekonečná hejna ryb, která se tu schovávají před predátory. Já narazila na dvacetimetrové hejno těchto podlouhých ryb.

Omega Replica

Už jsme měli tu čest se s nimi několikrát potkat. Drží se těsně pod vodní hladinou, čímž s ní občas splývají a jsou obtížněji „nalezitelné“. A jak se přesvědčil Peťa, který už včera chtěl jednu z nich nahnat ke mě, když jim zkřížíte cestu, neutečou jako ostatní ryby, nýbrž otevřou tlamu plnou zubů...

Po obědě v rybářské vesnici pokračujeme na třetí a neopomenutelnou zastávku - Turtle Point - místo, kde se zdržují až metr a půl dlouhé želvy. A bylo jich tu opravdu dost. Nevýhodou je velká hloubka této lokality, takže i když nějakou zahlídnete, často je moc hluboko na to, abyste si jí mohli lépe prohlédnout. Já měla štěstí, protože jsem pozorovala právě tu, která se začala vynořovat na vodní hladinu pro vzduch. A byla to prostě nádhera!!! Jak párkrát máchne ploutví a zcela suveréně a neohroženě pluje oceánem. Musíte se hodně snažit, abyste jí stačili...

P: Já se do té hloubky za jednou ponořil, abych si ji prohlídnul. Když už mi docházel vzduch a vynořoval jsem se, za sebou jsem zahlídl další velikou želvu s malým želvátkem nad zády. Hned jsem pospíchal se nadechnout a znovu jsem se k nim snažil potopit, jsou ale tak rychlé, že jsem je viděl už jen mizet v dálce.

Dalším navštíveným místem byla Coral Garden (=Korálová zahrada). Nemusím  snad ani říkat, že korálů tu byla jak se tak říká „plná prdel“. To se nedá srovnat s ničím, co jsme viděli dosud. Prostě korál na korálu. Před vstupem do vody nám ještě řidič člunu říká, že když budeme mít štěstí, uvidíme i velkého rejnoka. A my to štěstí měli!!! Oba dva, protože jsme se tentokrát drželi spolu. Přímo před námi, tentokrát šedá varianta a zaplul pod korál, kde se mi ho podařilo trochu vyfotit...

Poslední zastávkou je bílá pláž, kde kladou mořské želvy svá vejce. Trochu jsme si zablbli ve vodě a teď pozorujeme skupinku černých opic v nedalekém pralese. Ty vidíme poprvé. Už jsme si zvykli, že nám často dělá společnost menší makak jávský, toto zvíře je ale minimálně dvojnásobně větší. Musím pohledat, co je to zač :)

Tímto jsme zakončili náš úžasný pobyt na Perhentianu – potápěčském ráji a domovině velkých ještěrů - a zítra brzy ráno odjíždíme směr Kuala Lumpur.

Foto z Pulau Perhentianu zde