Den 114

Do Melaky jsme přijeli včera večer. Původně jsme chtěli tuto „zastávku“ v Malajsii vynechat, nicméně večer už jsme dál dojet nestihly, takže se to tu naskytlo jako vhodné místo na přespání. A když už jsme tu, tak si tu den pobydem a skouknem, co je tu zajímavého. richard mille replica

Podruhé v životě jsme se shodou okolností ubytovali v hotelu doporučovaném v Lonely Planet. A je to teda hrůza – jen pro případ, že by se někdo také chtěl ubytovat v Eastern Heritage. Náš pokoj 2x2 metry se dvěma rozvrzanými postelemi je vymalován ve stylu divokého západu – kaktusy, skály, poušť. Tohoto stylu se drží i další rekvizity v pokoji – pavučiny, houfy uschlých broučků na zdi a pravé pouštní vedro. V pokoji je jen malý větrák, který vzhledem ke skutečnosti, že je tu jen jedna zásuvka, stejně nemůžeme mít zapnutý. Nabíjíme notebook, foťáky, mobil...  A tak spoléháme na to, že jsme tu jediní návštěvníci a všude tu chodíme nahatí – jediný způsob, jak to nesnesitelné vedro zvládnout.

První místo, kam se tu chceme jít podívat, je nějaká jídelna. Mám hlad jako vlk. V první nás odmítají obsloužit (asi, že jsme turisti), v druhé nám prodávají jen pití a na jídlo nás zbytečně nechávají čekat asi hodinu, aniž by ho potom donesli. Asi si z nás udělali jen prdel a smáli se, jak ti „blbí turisti“ marně čekají a čekají. No, lidi tu na nás neudělali nejlepší první dojem. Naše žaludky jsou naplněné až na třetí pokus v indické restauraci...

Vydáváme se do čínské čtvrti. Pěkná procházka. Spousta malých chrámů, stánků, občerstvení. Cestou do Staré čtvrti zahlíží Peťa na břehu jednoho z kanálů asi metrového krokodýla. Rychle chystám foťák a jak tak koukám, on to není krokodýl.  Je to obrovský varan skvrnitý. Bohužel se nás rychle leká a skáče do vody. Pozorujeme jeho hlavičku vystrčenou nad vodu jako teleskop až k druhému břehu a jakmile vyleze na druhé straně, letíme přes most za ním. Tentokrát se nás už moc nebojí (asi je líný plavat zase zpátky), nechává nás přiblížit se asi na 3metry... Kdo by to čekal, takovou velkou potvoru přímo ve městě :)

Po břehu kanálu pokračujeme dál, když v tom nás do očí udeří nápis „Fish Spa“ (Rybí lázně). Jde vlastně o takovou „rybí masáž“, kdy si strčíte nohy do akvárka a speciální druh rybiček vám z nich okouše všechnu odumřelou kůži (živí se totiž jen tou odumřelou, takže nemusíte mít strach, že odejdete bez noh. U nás je taková masáž zakázaná, neb je to považováno za týrání zvířat – rybičky se nechávají hladovět, aby pak zákazníka potěšily co nejvíc. Každopádně, my je hladovět rozhodně nenecháme :)). Tohle jsem už dlouho chtěla zkusit!!! Peťa mě bere za ruku a už mě táhne dovnitř. O 10min později už mávám nohama nad jedním z akvárek. Rybičky jsou replika klockor evidentně hladové, protože pod mými chodidly utvořily kruh a nedočkavě se natahují nad hladinu. Trochu mě to děsí. Vypadají fakt neurvaně. Tři dva jedna teď a mám nohy v akvárku. No je to šílené. Asi padesát rybiček mi ďobá do noh. Dost to lehtá, trochu brní. Jakoby v tom akvárku byl puštěný proud. Jedna velká potvora mi leze zespodu chodidla a šimrá to jak blázen. Druhá rybička se mi právě prodrala dírou mezi palcem a ukazováčkem  a už mi ojíždí celý palec. Tak to je prča :) Rybičky v Peťově akvárku jsou asi napapané a moc se nemají k dílu (nebo Peťovi moc smrdí nohy :)), a tak se Peťa přesouvá za mnou. Já se ráda o půlku rybiček podělím, ono se to beztak s tolika najednou nedá vydržet... Za chvílí už nadskakuje i Peťa a chvílemi musí nohy vytáhnout nad hladinu, aby si od lechtání odpočinul :)

Další naší zastávkou je starodávný koráb umístěný na souši uprostřed Staré čtvrti. Dnes slouží jako muzeum. Dozvídáme se, že Melaka byla v minulosti důležitým přístavem, nyní už její význam upadl... Spousta faktů, o kterých se dočtete v každém průvodci, nemá smysl to tu vypisovat... Dále procházíme Podmořským muzeem. Okukujeme, jakou faunu a floru uvidíme za pár dní při šnorchlování na ostrově Perhentian a kolem pevnosti a kostela se vracíme zpět na hotel do srdce divokého západu.

Melaka není ničím spešl zajímavá, jako místo ke krátkému odpočinku rozhodně ale není špatná... Zítra nás čeká brzké vstávání a dlouhá cesta přes Kuala Lumpur do Cameron Highlands.

Audemars Piguet Replica Watches

Foto z Melaky zde