Den 110

Právě sedíme v autobuse na trase Singapur-malajská Melaka. Mé rozhořčení nad tím, že jsme 2,5hod tvrdli v nekonečné frontě na pasovou kontrolu na malajské straně, rozhání až protijedoucí autobus s obřím žlutým názvem na čelním skle „Jebat Express“. Hehe. To je snad ještě lepší než singapurský systém taxíků a autobusů s názvem „SMRT“!!! U nás by asi neměli moc zákazníků... Každopádně, kdy jindy zdokumentovat náš pobyt v Singapuru, když ne s povznesenou náladou teď!!!

Vychází slunce. Singapurské letiště. Dvě zombie se probouzejí v odlehlé části haly. Jsme to my. Dnes jsme se opět rozhodli nocovat na letišti. Za chvíli z nás budou profesionální homelessáci. Důvodem byly dvě věci – předražené ubytování v Singapuru a fakt, že na www.sleepingattheairport.net bylo singapurské letiště prohlášeno za nejpohodlnější letiště světa. A opravdu, na sedačkách se spalo celkem pohodlně, jen ta klimatizace nastavená na eskymácké teploty nás trochu drtila.

Do Singapuru jsme dorazili včera o půl desáté večer. Toto město je prý úžasné, ani chvíli se zde nenudíte. To se nám potvrdilo. Hned na celnici nás zadrželi policajti. Peťův teleskopický obušek, který sebou nosíme k sebeobraně, nám už způsobil nemalé potíže v Číně, tady nám ho ale definitivně vzali. Není to jediná věc, která se do Singapuru nesmí provézt. Krom zbraní apod. sem nesmíte přivézt ani žvýkačky, v notebooku žádné porno, durian... Vítejte ve městě zákazů. Jak jsme se později na vlastní oči přesvědčili, je jich moc. A některé i absurdní – třeba Zákaz plivání žvýkaček na chodník (pod pokutou několik stovek dolarů), Zákaz flusání v autobuse (ten není od věci, protože ve městě žije spousta Číňanů) nebo ten nejlepší Zákaz močení ve výtahu. To je teda bordel, člověk si ani ve výtahu nemůže ulevit. To je přímo omezování osobní svobody :)

Do jedenácti večer tvrdneme na policejní pobočce na letišti a vysvětlujeme a vysvětlujeme, proč jsme ten obušek proboha chtěli provézt do Singapuru. Policajt vyplňuje 160 lejster a nakonec nás nechávají podepsat prohlášení, že po nás nebudou vyžadovat žádnou pokutu (za toto až 10tis$), ale příště už to sem vozit nemáme. Udáváme adresu našeho hotelu, aby nás mohli kdykoliv zastihnout a počet  nocí, které tam strávíme. Lžeme. Přeci teď nevyklopíme, že dnes hodláme spát tady na letišti a zbytečně budit podezření. Doufáme, že nás ten policajt pak neuvidí spát někde v koutě...

Je ráno, všechno nám prošlo, ani hlídač nás nebudil... Konečně čas vyrazit do města. Metrem se přibližujeme k hotelu „Smeet Home“ a pak ho hledáme. Pod číslem popisným, které máme poznačené se skrývá malý starý domeček, přes okno stažená až k zemi plechová roleta, nikde žádný nápis „hotel“, nic. Koukáme na sebe. Zvoníme. Fakt je to ono, to není ani možný. Otvírá majitel a zve nás dál do „chaloupky“. Ubytování je samo o sobě hrozné, ale dává nám to tu pocit domova. Majitel hned nabízí, že si máme vzít zdarma snídani a ukazuje, kde co je. Sami si v toastovači opíkáme chleba, děláme čaj a umýváme po sobě nádobí, jako všichni ostatní. Obyčejné věci, které jsme nedělali ani nepamatujem. Vládne tu fakt pohoda. Po třech hodinách spánku, který nás vrátil aspoň trochu do života vyrážíme na prohlídku města. Pěšky. Šetříme.

Peťa: První „atrakcí“ podle mapy města má být „Little India“. A opravdu, po pár metrech na nás dýchá atmosféra opravdové indie, až nás z toho přejde mráz po zádech... Jakoby jsme se teleportovali někam do Mombaje (a tam už nás nikdo neuvidí). Lidé, žený v sárí, jejich krámky se vším možným i nemožným, vše úplně jako v Indii, jen toho bordela tu je nějak málo a nic (kromě „vonných“ tyčinek) tu nesmrdí. Procházíme uličky a v jedné z nich projdem kolem krámku, kde jsou vystavené nějaké postarší notebooky. Nejprve jen projdem kolem, ale pak nám to nedá a vrátíme se k němu. Když zdravím Inda za pultíkem, zrovna za ním spatřím úplně stejný model notebooku, jaký máme my. Povídám mu, že máme tenhleten typ a že bychom potřebovali nový displej. Asi jsme ani nepředpokládali, že by nám mohl pomoci, ale po otázkách jestli.. do kdy.. za kolik, na nás vybafne „150S$ a večer si pro něj přijďte“. Docela na to koukáme a chvilku váháme. Cena to je standartní, samotný displej sice můžem sehnat na Ebay asi za 2/3 ceny, ale na druhou stranu je to o třetinu levnější než v servisním středisku výrobce. Když jsme k tomu přidali argument, že to bude hned a nemusíme kvůli tomu bloudit po Kuala Lumpur, bylo rozhodnuto. Necháváme Indovi notebook a bez jakéhokoliv dokladu odcházíme. Dostali jsme jen vizitku a máme přijít po osmé večer :-) Ne že by to vzbuzovalo důvěru, ale prostě to tu tak nejspíš funguje. Snad.

L:

Singapur je proslulý a charakteristický svou „mulitinárodností“. Vedle sebe tu žijí čtyři velké zcelá rovnoprávné skupiny – Malajci (kteří jsou zároveň původními obyvateli), Číňani, Arabové a Indové. Je až neuvěřitelné, že nikomu tady nic neříká slovo „rasismus“. Přijdete do metra a i názvy stanic jsou odvozeny od všech čtyřech národností, v muzeu jsvou také zohledněny všechny čtyři kultury, nápisy jsou také v různých jazycích. Nikomu to nevadí, nikdo to neřeší. Že bychom se tu mohli něco naučit? :)

Po „Malé Indii“ je další naší zastávkou Arabská čtvrť. Ženy zahalené od hlavy až k patě, čajové krámky, všude spousta perských koberců a krásných látek na prodej a vůně vodárny. Návštěva Sultánovy mešity. Tak to jsme si pěkně zopakovali zase Turecko. Čínskou čtvrť si necháme na zítra a budem to mít jako takovou další cestu kolem světa v jednom :)

Po další půlhodince stojíme před největším ruským kolem na světě – Singapore Flyer. V průměru měří 165m. Úžasné!!! Svést jsme se původně něchtěli, ale tomuhle se nedá jen tak odolat :) Rychle prochazíme muzeem, které jízdě předchází. Jak se kolo stavělo, nějaké fotky a bla bla bla. Na vteřinku upoutá naši pozornost část muzea, kde jsou nakresleny kruhové předměty denní potřeby a do nich pak vkresleno ruské kolo. Některé byly fakt originální :) Na toto téma tu byla vytvořena i obří koule, která se skládá právě z kruhových předmětů... Pěkný kousek! Moc jsme se tím ale rozptýlit nenechali, už abychom se svezli! Lidí je tu málo, tak dostáváme celou kabinku pro sebe. O 165m výš se nám otevírá výhled na velkou část města. Přímo před námi je zcela nenapodobitelná budova Marina Bay Sands. Jde o řadu tří výškových budov v rozestupu několik desítek metrů od sebe, přes jejichž střechy je položena obrovská loď. Čumíme na to jako puci. Aby toho nebylo málo, hned vedle je na břehu jezera položena zářivě bílá budova Art Science muzeum tvaru lotosového květu. Přímo dole pod námi závodiště formulí F1, přes zátoku rostou další bizarní stavby tvaru květin na vysokém stonku. Jako v 22. století...

Začíná se stmívat a tak se utrmácení vracíme pomalu na metro. Procházku zakončujeme u pěkné St. Andrew’s Cathedral a po cestě k „hotelu“ se stavujeme ještě k Indovi pro notebook. První úleva – má otevřeno. Usmívá se na nás – další dobré znamení. Má náš notebook!!! A opravený! Tak to je sen! Po třech měsících, kdy jsme mohli pracovat jen s půlkou našeho mini-displaye! Dnešní den prohlašujeme státním svátkem a dnem „Stoprocentně funkční obrazovky“.

Den 111

Tuhle noc se s námi země zachvěla asi tisíckrát a důvodem výjimečně nebyl sex. Pokaždé, když někdo prošel na chodbě, přeneslo se vlnění ze starých prkenných podlah až k naší posteli. Ani v Japonsku nezažijí za rok tolik zemětřesení, co my za tuto noc. Celou noc se tedy snažíme vsugerovat myšlenku, že jedeme ve vlaku, abychom oklamali tělo a podařilo se nám usnout na nějaký delší časový interval.

Dnes naše první kroky vedou na Orchard Road – nákupní centru a srdce Singapuru. První dvě hodiny nám trvá než se vymotáme z obchoďáku „Kup 3 věci za 10 singapurských dolarů“. Mají tu nekonečný výběr hodinek, pašmínových šátků, šperků, kimon,... Koupili jsme sice jen 3 magnetky, ale vycházíme nadmíru spokojení. Dále na Orchard Road se to hemží moderními (večer nasvětlenými) designovými budovami, na každé ve výšce 10m minimálně čtyřmetrová televize, dole Prada, Cartier, Hermés, Gucci atd. Překvapivě mezi nimi i levné čínské obchůdky :)

Odsud se nám po hodině hledání podaří nalézt správný autobus do čínské čtvrti. Ani Čína není tak čínsáé jako tahle čínská čtvrť. Ulice jsou z obou stran lemované levnými obchůdky, spousta restaurací a chrchlajících lidí, všechno ověšeno červenými lampiony s draky. Kupujeme několik drobných suvenýrů a jdeme na prohlídku dvou nejhezčích místních chrámů. Pvní z nich –Sri Mariamman Temple- je hinduistický a vypadá jako menší kopie Kapalíšvarova chrámu v Indii. Střechy jsou tvořeny pyramidami z barevných postav a zvířat. Druhým z nich je budhistický Budha Tooth Relic Temple (Chrám Budhova zubu). Pěkný, pěkňoučký :) Koukněte na foto.

Den 112 – Den s velkým „D“

Dnešní den patří návštěvě ostrovu Sentosa. Tento ostrov na jihu Singapuru vzdálený od pevniny sotva pár stovek metrů, je epicentrum veškeré zábavy světa. To co jsme tady zažili.... Beze slov. Vezměme to pěkně od začátku.

Brzy ráno kráčíme po mostě pro pěší, který Sentosu spojuje s pevninou.Po velkém váhání se rozhodneme investovat kažý asi 800-900Kč za celodenní vstupenku, která nás opravňuje ke vstupu na 13 úžasných „atrakcí“ a jdeme na to, abychom to všechno stihli.

1.       Merlion – několik desítek metrů vysoká socha Merliona (=napůl lev a napůl ryba) je symbolem Singapuru a je povinností každého turisty ji spatřit. Nás lístek opravňuje i ke vstupu dovnitř „do sochy“, kde je umístěno „Merlioňácké muzeum“. Promítají nám krátký animovaný film o tom, jak byl podle legendy Singapur založen a pak jedeme výtahem nahoru do „tlamy Merliona“. Pěkný výhled dolů na jednu část ostrova. Doslová nás fascinuje, jak je tento ostrov dobře promyšlen, ta nadčasová architektura, brilantně upravené prostředí k odpočinku a relaxaci.

2.       Pictures of Singapore – toto muzeum je věnované singapurské kultuře. Normálně by nás to trochu nudilo, toto bylo ale muzeum pojaté úplně jinak. Jsme posazeni do sálu, kde nám mají promítnout zase krátký film.  Před námi je jeviště, za ním visí na stěně 4 obrazy s portréty, na každé straně letiště je natažena lodní plachta. Z lhostejnosti nás vytrhne hned na začátku představení hologram, který nás vítá z prostředku jeviště. Vypráví krátkou legendu o tom, jak tu žijí všechny národy pospolu v klidu a harmonii a už na nás začínají promlouvat právě ony 4 obrazy. Portréty jakoby ožili a zástupce všech čtyřech singapurských národnostních skupin spolu vedou krátký dialog. Na plachty se promítá příběh, který vyprávějí. Přerývavě je doplňuje opět hologram. Žůůůžo!!! Tak to nás nadchlo. Nejdřív si myslíme, že to je z tohoto muzea vše, to se ale šeredně pleteme... Pokračujeme dál, kde nás čeká celá historie Singapuru. Opět žádná nuda. Jakobychom se v té historii sami ocitli. Najednou stojíme v lodi, která poprvé přijela osídlit Singapur, kolem figuriny námořníků právě provádějící nějakou činnost, všechno tak, jak to bylo. Dál procházíme do doby osídlování, stojíme mezi krámky malajců, figuríny Indů tu pletou koberce, čínské děti si hrají s káčou. Odsud pokračujeme do přímo do pralesa, kde probíhá válka s Japonskem. Vojáci utíkají s pistolemi, můžete si tu zatáhnout za ocas i hada nebo opici, kteří pak zařvou :) Všechno je tak opravdové a autentické. Takhle by se měl učit dějepis, protože toto nás rozhodně bavilo. Další sekce je věnována nynějším singapurským svátkům. A protože jsou tu čtyři kultury, je jich tu nespočet. Různé druhy svateb (dokonce tu mají zvláštní názvy pro svatby – př. Bubu svatba je, když si veme Ind Malajku), Čínský nový rok, Křtiny, Festival of dragon ships,.... desítky dalších... Všechno je zase uděláno názorně. U popisu svateb zase máte figuríny ženicha a nevěsty v tradičním svatebním odění a všechny náležitosti i spolu s vyzdobenou místostí ve které sedí, u křtin matka houpe dítě v kolíbce a čeká na pokřtění. Prakticky procházíte interaktivníma místnostma...

3.       Sky Tower – 110m vysoká vyhlídková věž. Kolem věže je „obtočená“ vyhlídková kabina, která vás vyveze až nahoru, kde se několikrát otočí kolem věže, abyste měli pohodlný výhled na všechny strany. Vám stačí jen sedět na prdeli a držet oči otevřené :)

4.       Butterfly Park & Insects Kingdom (=Motýlí park a hmyzí království) – obří venkovní „voliéra“ pro motýlky všech druhů, hlavně těch velkých a hodně barevných. Motýly se to tu opravdu

jen hemží – jako na motýlí dálnici. Každou chvíli mi nějaký sedal na zadek.

(P: V jednom ze zákoutí jsem našel sedícího zeleného maximotýla, který byl tak obrovský, nehýbal se a bylo mu úplně jedno, že jsem ho pozoroval tak zblízka, až jsem mu dýchal za krk. Hned jsem zavolal Lenku a ze srandy jí řekl, že to nemůže být živý motýl, že je umělý. Nejdřív si ho taky detailně prohlídla a protože byl fakt tak dokonalej, skoro na umělýho vypadal. Lenka se ho zkusila dotknout, což ji stálo málem infarkt, protože megamotýl rozevřel svoje obrovský křídla, velký asi jako moje obě dlaně (a kdo mě zná, ví jaký mám velký pracky), párkrát jima mávnul a byl fuč. )

Takto jsme si teda vynahradili ty hodiny strávené marným pokusem vyfotit nějakého z motýlů ve volné přírodě, protože ty potvory si nikdy nikam nesedly. Kambodža jich byla plná, Singapur taky a v Malajsii to asi nebude jiné.

Na motýlí park se přímo napojovala megavoliéra s papoušky. Kdo je zvyklý vídat hejna metrových papoušků ara, nebyl by tu překvapen. Dále jsme pokračovali do terárií s různými druhy kudlanek, patnácticentimetrovými nosorožčíky a spoustou takových těch brouků, co vypadají na první tři pohledy jako větvičky nebo listy. Schválně – kolik jich na fotkách najdete! :)

5.       4D kino

P: Taky si říkáte, co může být ten čtvrtý rozměr, přidaný ke 3D kinu? Taky jsme byli zvědaví. Hned po vstupu do sálu to bylo jasné – veliké větráky všude kolem nás, tak to bude vítr. A taky že jo, začal film a větráky se rozfičeli hned u první scény, kdy po oceán brázdí pirátská plachetnice borse firmate imitazioni perfette s napnutými plachtami. Jenže to byl jen začátek, jakmile loď „dorazila“ k ostrovu, sedadla s náma škubunla pěkně synchronizovaně s filmem. Když pobíhající pirát dostal klackem mezi nohy, sedadla s náma nadskočila.. a neředstavujte si jen tak nějaké vrnění, sedadla lítaly o desítky centimetrů nahoru, dolů, dopředu ... až to vypadalo že se v nich budem muset držet. Tím to zdaleka nekončilo. Voda na nás ze stropních trysek cákala pokaždý, když někdo skočil do vody. Další vychytávka sedadel byly integrovaný trysky za krkem a kolem hlavy, spolu s reproduktorama vedle uší. To pak když doletěli 3D sršni těsně k našim hlavám, bylo to docela šok, když nám opravdu bzučeli u hlavy zapletli se nám do vlasů. Když přiletěl netopýr, plivnul na nás a my opět dostali do obličejů sprchu vody. Fakt to byly docela lekací momenty. Pískot ženských v minisále pak vyvolaly krabi, kteři se na plátně vyvalili pod nohy herců a nám opravdu „něco“ běhalo pod nohama a mrskalo nás to do lýtek. Pod sedadly byly nějaké gumové pruty.. už ani nevím co všechno tam ještě bylo, ale každopádně jsem se takhle dlouho nepobavil, chechtali jsme se až nám tekly slzy. Varování před vstupem pro osoby se slabším srdcem bylo na místě :-)

L: Mě tahle atrakce úplně odrovnala. Později jsme se s Peťou shodli na tom, že to bylo ze Sentosy to nejlepší. Dělalo se mi blbě, když na nás kadili holubi, nohy jsem měla až u stropu, když nám pod nima běhali pavouci a smála jsem se až sem si málem učůrla, když na plátně běžela scéna, kdy se pirát drží sudu taženého lanem přes vodu, rákosí a zase přes vodu a s náma sedadla skákala sem a tam až do zblbnutí a do ksichtu nám každou chvíli stříkala voda. Prostě bomba!!!

6.       Desperados – pro mě druhá nejlepší atrakce. Jak napovídá název, jde o atrakci z „divokého západu“ a vy zde hrajete pistolníka. Po vstupu do sálu pro asi dvacet lidí dostal každý svou pistol a svého „býka“ – sedadlo stejné jako na rodeu. Hra začíná!!! Na plátně se nás vítá pistolník a vysvětluje nám, že v následující minutě musíme na plátně postřílet co nejvíce zloduchů. Tasíme kolty a jsme ready! „Býk“ se s námi rozbíhá dopředu a dozadu a na plátně před námi se objevuje westernové městečko plné pohyblivých banditů. Střílíme jako o závod. Já někdy úplně mimo plátno, jak se mnou můj býk háže a já nemůžu zastavit slzy smíchu. Je to fakt prča :) Končí první kolo. I pětiletá holčička vedle mě má víc bodů jak já. Druhé kolo střílíme na ukradený dostavník, třetí na bandity v hospodě. Konec! Peťa je vyhlášen nejlepším střelcem v sále! :) Pro velký úspěch si to dáváme ještě jednou.

7.       CineBlast Cinema – Swiss Replica Watches Opravdu ojedinělý druh kina. V sále je nachystáno devět „vozíků“ po šesti lidech. Vozíky drží zespod pohyblivé rameno. Sedáme přesně doprostřed a 3D kino začíná. Ocitáme se na vozíku, na němž se z kopců sváží dřevěné klády a je to jako na horské dráze. Vozík s námi háže, když jsou pod námi špatně svařené koleje, že mám strach, že vážně vykolejíme. První šok. Před námi chybí kus kolejí a my padáme propastí několik desítek metrů dolů na jiné koleje... To odstředění a nárazy... všechno je tak skutečné... Proto ja asi tahle atrakce zakázaná těhotným a lidem se slabým srdcem. Sjíždíme kopce a prudké zatáčky neuvěřitelnou rychlostí, před námi vykolejil jeden vozík a klády se sypou přímo na nás, nakonec padáme z útesu... No, to byste asi museli „vidět a zažít“ :)

8.       Sky Luge – atrakce srovnatelná s minikárami. Sjíždíme na nich asi kilometr s kopce, pěkná odreagovačka.

9.       Létací trampolína – jednoznačně největší adrenalin. Sem jsme se dostali až kolem čtvrté odpoledne a jak jsem tak koukala na listinu podepsaných přede mnou, dneska tu byli jen 3 lidi. Tak to asi bude fakt sadomaso. Trochu se mi klepou kolena, ale lezu za instruktorem nahoru do asi desetimetrové výšky, kde mě zajistí lanem a podává mi houpací hrazdu.  Děvět metrů pode mnou je natažená bezpečnostní síť. Dodávám si odvahu a „skáču“. Jedno zhoupnutí a na druhé straně si v nejvyšším bodě provlíkám za hrazdu nohy. Druhé zhoupnutí už visím jen za nohy a snažím se najít pohledem instruktora, který na mě řve zdola, že se mám usmát pro fotku. Debil. Jsem vzhůru nohama vyklepaná jako ratlík z té výšky a do toho se houpu. Jak asi můžu vědět, kde je teď foťák. Pár zhoupnutí a konec, skáču dolů do sítě a belhám se pryč. Tak jsem to přežíláááá a nabádám Peťu, ať jde taky, že to zvládne. Původně jít nechtěl, ale nechává se zviklat :)
P: Přece se nenechám zahanbit, vedle na nás už kouká rodinka Singapurců, tak si to nejdřív zkouším na zemi na malé pevné hrazdě, jestli vůbec ještě dovedu provlíknout nohy mezi rukama. A ono to šlo, takže do toho jdu, proč to nezkusit. Pak už si jen pamatuju, že se trochu rozklepaný nahoře natahuju pro hrazdu a šup, houpu se zavěšenej za ruce, pak za nohy a pak jak ležím v síťi. Zvládnul jsem to, klepou se mi ruce o něco víc než obvykle, ale přemohl jsem svůj strach a můži si připsat zase další „kravinu“ do mýho seznamu.
PS: Kdyby měl někdo pochyby, nevím, jak je to poznat z fotek, ale šlo opravdu o velkou hrazdu, jakou používaj v kdejakým cirkusu :-)

10.   P: Jízda na Segway – Kdo zná, není potřeba popisovat. Kdo neví, tak jde o sci-fi dopravní prostředek, který si ale už člověk může za sto tisíc koupit. Má to dvě kola vedle sebe, motor a řídítka. Člověk se na to jen postaví a ono to samo jede tam, kam se nakloníte a přitom z toho nespadnete. Zní to strašně jednoduše a fakt to takové taky je. Teda až po pár minutách, kdy musíte přemoct reflexy, protože zprvu je dost těžký tomuhle „klacku s kolama“ věřit, že vás nenechá padnout na hubu a naklonit se dopředu, aby to jelo. Pak už jsme si dali projížďku mezi palmami a bylo to fakt hustý :-)

11.   Zapůjčení kol na projížďku po ostrově – neměli jsme štěstí a nafasovali jsme hrozný krámy s prázdnýma dušema a nefunkční přehazovačkou, takže jsme je po pěti minutách jízdy vrátili a šli pryč.

12.   Nejjižnější bod pevninské Asie – nevím, jestli se tomu dá říkat „nejjižnější pevninský bod“, když je to vlastně na malým ostrůvku za Sentosou a i Sentosa je vlastně ostrov. Každopádně je se Sentosou spojený lanovým mostem a je to pěkný ostrůvek s písečnou pláží a palmami.

Dalších atrakcí je tu plno a taky jsou omaštěny patřičně vysokým vstupným, na což už jsme prostě neměli. Když disponujete dostatečným množstvím chechtáků, můžete si zkusit SkyDiving v největší skydivingové hale světa, zasurfovat si na umělých vlnách nebo si zajít do delfinária a podmořského světa s prosklenými tunely. Součástí Sentosy jsou i ne příliš drahé restaurace, pláže a pochopitelně plážové bary :)

Poslední podívanou, za kterou jsme se rozhodli připlatit byly Songs of the Sea (=Písně moře). Laserová, ohnivá a holografická show na pobřeží po západu slunce.

P:To jsme neměli nejmenší tušení, co nás čeká, kromě toho, že mělo jít o šou s fontánami. Z hlediště byl vidět jen kus pláže a v moři stála asi sto metrů dlouhá rybářská vesnice na kůlech. Pak přihopsalo několik dětí a začali bavit publikum a zpívat a najednou se nad mořem, kde nic nebylo, zjevil obří, asi dvacetimetrový hologram, který odstartoval asi půlhodinový příběh. Pak už to šlo ráz na ráz, lasery promítali postavy do vodního oparu, obrovské barevné fontány kreslily úchvatné obrazce, z moře a z pláže šlehaly plameny, před náma vybuchla sopka a všechno bylo tak dokonale synchronizované s hudbou...  bylo to naprosto luxusní a neopakovatelné představení...

Když jsme se pak byli podívat na další, taky laserovou show Lake of Dreams, která byla zdarma na druhém konci ostrova, nedalo se to ani v nejmenším srovnat...

Domů do Smeet Home se vracíme plní dojmů a zážitků, které nás nadchly a naplnily na dlouhou dobu dopředu. Takže se omlouváme za tento nezvykle dlouhý článek, ale prostě jsme vám to museli všechno popsaaaat!!! :) Jsme nejistí, co nás dneska „doma“ čeká. Původně jsme si totiž zabookovali v hotelu jen dvě noci a pak zjistili, že je tu tolik skvělých věcí, že to nemáme šanci stihnout všechno. A tak jsme poprosili majitele hotelu, zda nemůžeme zůstat o den déle. Samozřejmě plno. Ale byl to dobrách od kosti a nabídnul nám, že můžeme spát u něj v pokoji na patrovce, my dole a on nahoře...  :)

Den 113

Tak už jen ve stručnosti.  Je to skvělé ráno. Majitel nás neznásilnil, nic nám neukradl a dokonce nás ani nebudil. Máme radost, hlavně teda Peťa. Dopoledne trávíme ještě v singapurské Orchidejové zahradě. Orchideje jsou totiž pro Singapur typické a tohle město je v jejich pěstování jednička. Mě to nadchlo (bylo tu tolik netypických krásných tvarů a barev...), Peťu moc neee, tak jen tak rychle skouknul ty „kopřivy“, jak jim říká :) Pak už jsme se jen rychle vrátili pro bágly na hotel a vyrazili na autobus směr malajské hranice...

Fotky ze Singapuru a z orchidejového ráje zde

Fotogalerie z ostrova Sentosa zde.