Den 92 – Den 97

7dní a 7nocí v Nha Trangu

Náš nezvykle dlouhý pobyt v Nha Trangu by se dal charaktekterizovat jako úžasný, ohromný a bezchybný. Bylo velmi příjemné vypustit, nedělat žádné plány a brát všechno tak, jak to přichází a jak se to nabízí – před týdnem nově otevřený luxusní hotel za směšnou cenu, čtyři malá piva za 7Kč, motorka, výlety, potápění...

První dny jsme drželi mé popálené lýtko stranou od vody – což je tady dost těžké. Nha Trang je rájem vodních sportů – aquaparky, potápěčské lokality, pláže, vodní skůtry, windsurfing... všude samá voda. Kde bylo o něco méně vody, byly přes 20km vzdálené Ba Ho Falls (=vodopády).

Jak jsme neviděli Ba Ho Falls

Půjčujeme motorku a vyrážíme. V opuštěné vesničce na břehu moře děláme zastávku na studenou colu a hned si s námi povídá jedna stařenka. Umí sice jen vietnamsky, za to pantomimu ovládá bravurně. Za chvíli víme, kolik jí je let, kolik má dětí a jako správná vesnická informátorka vyzvídá, kde jsem si popálila nohu a proč ještě v tolika letech panebože nemáme žádné dítě.... :)

Po dalších několika kilometrech odbočka doleva a zanedlouho jsme u ticket office k Ba Ho Falls. Vodopády jsou odsud asi jen 300metrů. Nikdy jsme je ale neviděli... Po padesáti metrech kulhání a dalších padesáti na Peťových zádech jsme udělali osudovou odpočinkovou přestávku, kde nás opila banda domorodců...

Všechno to začalo docela nevinně. Na dřevěné terásce u řeky, kde sedí na velké rohoži skupinka asi 15 lidí, čekám na Peťu  než se schladí ve vodě. Nejdříve ke mně přistoupí jeden ze skupinky a nabídne mi jakési cizí ovoce (jackfruit), v závěsu jde další paní s ananasem a za ní další s kouskem melounu. Pohostinnost se teda Vietnamcům nedá upřít :) Lámanou angličtinou prohazujeme pár slov a už se mi nese první štamprle. Vřele přijímám a je vidět, že všichni mají upřímnou radost, že mi chutná. Bylo to něco na způsob whiskey... S další štamprlí už mávají na Peťu a ten se brodí přes řeku zpátky, aby taky ochutnal :). Pak se vrací na druhý břeh vyfotit oblaka motýlů... (marně)

Po pěti minutách a dalším kusu ananasu už na mě všichni z rohože mávají, ať si jdu sednout k nim. To se snad ani nedá odmítnout :) Se dvěma hlavními hostiteli padají další dvě štamprle a pak teprv ostřím na láhev, ze které se nalévá. Je plná bambusu a mořských koníků. Hustýýý!!! Normálně by mi jich asi bylo líto, po třetí štamprli ale nad tím mávnu rukou a vesele volám na Peťu, ať si jde dát taky další „koníkovici“. Za chvíli už s námi sedí i Peťa a druhým kouskem připíjí na zdraví jednomu z přísedících. Krom jedné paní, která zná několik slov, tu nikdo neumí ani vrz anglicky. Teda krom další ženy, která je totálně na šrot a s úsměvem širokým od ucha k uchu pořád opakuje „number one, number one!!!“. Jak se dozvídáme později, toto je „teambulidingová akce“ zaměstnanců jedné společnosti a ona žena je manželkou jejího prezidenta.

Jazyková bariéra ale vůbec nepřekáží. Je tu i jeden kytarista a tak se vesele zpívá, tleskáme do rytmu a padají další panáky. Zábava roste. Chtějí po nás zazpívat nějakou naši národní píseň a hned vzápětí kytarista vystřihne ruskou „Kaťušu“. Ukazujeme, že to není naše píseň. Evidentně nás mají za Rusáky. Po další štamprli mi všichni začínají říkat Kaťuša... Whatever... :)

Zrovna se chystáme vytáhnout z rukávu „Skákal pes“, když hostitelé mění plán a chtějí, abychom jim místo toho něco zatancovali. Kytarista hodí do placu další píseň, každý si k sobě bereme jednoho  z přísedících a tanec-netanec začíná :) Peťa se tam se svojí partnerkou kroutí jako u břišních tanců, já se svým tanečníkem jsme to pojali jako něco na způsob tanga. Na zemi se všichni válejí smíchy a kvapně hledají mobily, aby si to mohli vyfotit. Sedáme si zpátky a už řádně společnsky unavení odmítáme další štamprle. Peťa  vysvětluje, že řídí motorku... Chlápek, který je tu společně se ženou „Number One“ nejvíc namol a ze kterého se vzápětí vyklube policajt, jen mávne rukou a naznačuje, že to nevadí a má to do sebe kopnout. Nakonec se Peťovi podaří odolat, za to já piju za oba. Po další půlhodině se nás skupinka ptá, jestli se půjdem podívat nahoru na vodopády. Dochází nám, že už to asi nezvládnem a pomalu se loučíme. Takto příjemně strávený čas s místními nám beztak bude mnohem cennější vzpomínkou :)

První půlku cesty zpátky do Nha Trangu si vybavuju mlžně. Vím, že jsme se vraceli k motorce, a zatímco nahoru jsem kulhala, dolů mě vůbec  nic nebolelo :) Pak si vybavuju, jak mi Peťa zastavil, abych si mohla odskočit do křoví a tam na mě normálně číhal orel. Po úlekovém výkřiku „Ty vole, orel!!!!“ následovala od motorky salva smíchu. Později mi Peťa vykládal, že slyšel, jak jsem zaplula do křoví, pak výkřik „Ty vole, orel!!!“ a ze křoví vyskočila slepice a tři kuřata.

Po výjezdu na hlavní silnici jsme udělali bezpečnostní přestávku v jedné restauraci, abysme se prolili vodou a dostali něco do žaludku. Potom už se jelo o poznání líp...

Oceánografické muzeum

Předkrmem pro naše nadcházející šnorchlování a potápění bylo oceánografické muzeum. Opravdu skvěle vymyšlené a podle počtu návštěvníků bych řekla, že i nedoceňované. Můžete tu vidět všechnu faunu, která se kolem Nha Trangu nachází pod mořským povrchem.

První část se sestvává s řady bazénů plné mořských želv, hvězdic, rybiček a žraloků... Překvapivé bylo, že nádrže nebyly nijak chráněné. Takže zrovna když jsem rukou čeřila vodní hladinu v jedné z nich, abych přilákala zajímavou rybku, o 10cm vedle ní proplul z druhé strany víc než metrový žralok. Huuu!!! Šok!!!

Druhou částí byla soustava klasických akvárek s murénami, mořskými hady, klauny, garnáty, langustami... prostě se vším, co tu vídáme v restauracích. Po této části následovala místnost připomínající biologickou laboratoř – plná lahví a lahviček s lihem a v nich mraky živočichů.

P: Bylo tu opravdu na co koukat, některý mořský „potvory“ jsem viděl poprvní v životě. Největší dva zážitky odsud jsou ale to, když jsem strčil ruku s podvodním foťákem mezi žraloky a pak okamžik, kdy se Lenka pokoušela vyplašit murény ve velikém akváriu. Místo nich totiž vyplašila sebe a trochu i mne, protože hladina se zdála být mnohem dál než ve skutečnosti byla a s výkřikem od nich uskočila :-)

Ostatní suchozemské aktivity

P: Faktem je, že když člověk ve Vietnamu skočí na motorku a vyrazí prakticky kamkoliv, vždycky narazí na něco zajímavého. Stejně tak my, při hledání nějakého tržiště, jsme narazili na krásný malý budhistický klášter, kde jsme si zabušili do obrovského bubnu. Nad ním se na kopci tyčil opět obrovský sedící budha... Podařilo se nám tu přidat pár fotek do sbírky „co všechno jsou  Vietnamci schopní převézt na mopedu“. Na konci dne se nám taky povedlo mírně zabloudit na okraji města, ale zato jsme se zase projeli místy, které turisti rozhodně nevyhledávají. Motorku se nám podařilo vrátit až za tmy s jednou kapkou benzínu v nádrži.

L: V Nha Trangu jsme si užili hodně piva a hodně dobrého jídla, a to v malé domácí restauraci, která patřila příjemnému staříkovi, taky jsme si užili 120cm úhlopříčku LCD televizi a HBO :) a krásné pláže. Teď už ale přejďeme k tomu, proč jsme do Nha Trangu vůbec jeli – potápění!!!

Nesuchozemské aktivity

Nha Trang je ve Vietnamu potápěčskou lokalitou „Number One“, jak by řekla jedna paní :) A opravdu. Zbylých několik dní jsme strávili víc času pod vodou než na souši. Kolem pobřeží Nha Trangu je spousta ostrovů a ostrůvků a tím nejmenším problémem je zajít do jedné z agentur a objednat si celodenní výlet lodí na některý z nich a pořádně si zašnorchlovat. Kolem samotného pobřeží Nha Trangu totiž žádné příznivé šnorchlovací místo není...

My takto navštívili dvě šnorchlovací a dvě potápěcí lokality v podmořském národním parku. A byl to teda nářez... Pravdou je, že se tu neprohání obrovská hejna ryb jako v těch nejlepších světových potápěčských lokalitách, tento nedostatek vám ale vynahradí ta různorodost a barevnost měkkých i tvrdých korálů. Oči jsem měla nalepené těsně na masce a chvílemi jsem nevěděla na co koukat dřív. Viděli jsme barevné rybky stejné jako z oceánografického muzea, spoustu druhů hvězdic včetně té modré hodně trnité, myslím, že se jí říká královská koruna nebo tak nějak. Barevné mlže, jedovatého perutýna, pak rybu dlouhou metr a tenkou jako jehla, jednu šedou a jednu sytě žlutou, tady se jí říká „trumpet fish“ podle charakteristického „čumáku“, který připomíná trumpetu. Chvíli mi jeden klaun útočil na foťák, aby si ubránil svoji sasanku :)

P: Tentokrát jsme zvládali ponory bez problémů. Tedy při prvním nám přichystali trohu míň závaží, než jsme potřebovali, takže jsme občas zápasili s udržením hloubky. Malé potíže s obtížným anime cosplay vypouštěním vzduchu ze žaketu, kdy člověk musel udělat minimálně dva kotrmelce, aby se vzduch odpustil, nás málem stáli jeden nechtěný výstup na hladinu, ale jinak se nedalo vytknout vůbec nic. Za těch pár stovek, co nás ponory stáli jsme měli perfektní servis a bohatý oběd na lodi. Výstroj nám vždy pěkně nachystali, my si ji jen překontrolovali a šup nahánět ryby mezi korály. Náš dive-master byl výborný, počasí nám každej den vyšlo perfektně a tak i ve větších hloubkách byla moc dobrá viditelnost, a že bylo na co koukat. Můj největší zážitek, kromě té spousty nádherných ryb a korálů a vůbec všeho, byl asi okamžik, kdy jsem vplul do hejna stojek malých rybek, kterým to vůbec nevadilo až do okamžiku, kdy jsem zamával na Lenku. To se po nich jen „zaprášilo“ a byly v tahu. Škoda jen, že náš levný podvodní foťák neměl svoje dny a fotky se moc nevyvedli, aby jste se taky mohli pokochat :)