Vietnam - Hue
Den 88
Časně ráno přijíždíme lůžkovým vlakem do městečka Hue. Tentokrát nehodláme trávit drahocený čas nějakým vybíráním hotelu a bereme hned první, co nás cinkne do nosu - tasi 20m od východu z nádraží. .V Hue neplánujeme strávit víc než den, maximálně dva a tak jen hodíme batohy na pokoj a hned vyrážíme půjčit motorku. Je to totiž bezkonkurenčně ta nejlepší a nejlevnější možnost dopravy. Po jednom veselém pokusu půjčit si skůtr u místních "podnikatelů", kteří nám s úsměvem na tváři nabídli cenu asi 30$, nakonec půjčujeme motorku od kolemjedoucího, který chce asi jen 7$ na den. Není to ale skůtr, je to jakýsi poloautomat, který funguje jen napůl :-) řadí nahoru, dolů moc ne.
Ihned vyrážíme směrem na jih, u-boat replica watches k národnímu parku Bach Ma. Jediné co víme, že je asi 50km na jih po místní "dálnici". Tu tak trochu nemůžem ve městečku najít, tak ho prostě opouštíme alespoň správným směrem s vírou v to, že ji najdeme. A taky že ano, zas tolik hlavních cest tu není. Jen nám to trvalo asi 20 kilometrů, který jsme si ale opravdu užili. Zabloudili jsme totiž na prostý venkov a to byl jeden z těch fajn zážitků, na které budem vzpomínat a které posouvají Vietnam v žebříčku nejvíc fajn zemí hodně nahoru. Projíždíme neupravenýma silničkama vesnic, míjíme spoustu malinkých chrámů, neuvěřitelně zdobených, které sem zapadají mnohem víc, než na jezírko uprostřed Hanoje. Hlavně ale potkáváme lidi, kteří na lodičkách shánějí stovky kačenek. Celé rodiny obdělávají svoje malá rýžová políčka. Rybáři odpočívající v předpoledním horku. Ti všichni na nás mávají a culí se od ucha k uchu. Sotva zastavíme, hned přiběhnou místní děcka a zdraví nás.Všechno tak bezprostřední a s upřímnou radostí, že nás to hřeje u srdce. A to ještě netušíme, co nás dnes potká..
Cesta k parku pak už pěkně utíká a když k němu dorazíme, ejhle, je zavřenej. Od strážců parku se dozvídáme, ze poslední deště způsobili sesuvy půdy, a ty zničili těch pár cestiček v něm. Zůstala jediná - k nedalekým vodopádům. To nezní špatně, je něco po poledni a naše oblečení by se dalo ždímat.
Po chvilce bloudění po cestičkách křižujících sem a tam potůčky, zahlídnem v horách vedle nás vodopád, který nás spolehlivě dovede až k místu, kde desítky domorodců zaparkovali svoje motorky, poněvadž měli nejspíš stejný plán jako my. Koupat se pod vodopády. O pár metrů dál už se před náma doslova zjevuje místo, které je tak trošku jako z pohádky. Voda přelívající se přes několikametrové hladké kameny tu vytvořila kaskádu přírodních klouzaček a jezírek, které si místní lidi zamilovali. Všude podél říčky mají už vybudované dřevěné terásky sloužící k piknikům a všichni se tu skvěle baví. Jedni sjíždějí po zadku balvany ve vodě, jiní sjíždějí s přáteli lahev místní pálenky. Někteří tu jen zevlují a pojídají třeba grilovanou ještěrku, nebo vyspávají opici z nadměrné konzumace Tygra (místní pivo). Samozřejmě jdeme taky okamžitě vyzkoušet přírodní klouzačku a hned jsme v centru zájmu místních děcek i starších puberťáků. Někteří nám dávají typy, jak a kudy správně jet, jiní nám ukazují, že na vydlabaném melounu, nebo na igelitce to jede mnohem líp. :-) Po chvilce už jezdí s náma, nebo spíš my s nima, a je nutno podotknout, že ostýchaví zrovna nejsou. S několika lidmi se dáváme do řeči, jeden postarší taťulda s malým klukem se hned vyptává, kolik máme dětí a kdy jsme se vzali.. (což je ostatně nejčastější téma, kterým s náma navazujou místní kontakt). Lenka má během chvilky několik nápadníků a ti ji džentlmensky pomáhají nahoru po kluzkých kamenech. Někdy i dolů :-)
(Lenka: Nejlepší byl asi čtyřicetiletí pán, který se mi vždycky podíval na prsa a pak se mě zeptal jestli mám "baby", pak zase na prsa a stejná otázka a tak asi pětkrát dokola :))
Netrvá to dlouho a místní, popíjející na břehu nás zvou na panáka, nebo skleničku piva. Ani se nám odtud nechce, panuje tu fakt príma nálada. Ale, měli bychom dorazit zpět do Hue za světla, takže se vracíme k motorce a musíme na to trochu šlápnout.
(Lenka: :) Peťa zapomněl zmínit, že po dvou kilometrech nám dochází benzín... Jsme uprostřed lesa, domečků poskrovnu. Po šesté otázce "Jak, došel nám benzín?!" mi docháí, že nám fakt došel benzín. Tlačíme motorku. Naštěstí za námi jede na motorce borec, se kterým si Peťa dával u vodopádů panáka a ptá se nás, co máme za problém. U dalšího z domků nám dojednává PET flašku s litrem benzínu, kterou tu má asi každý erárně doma :))
Nakonec zpátky do Hue dorážíme mnohem dřív a zbývá nám ještě čas na projížďku městem. Opět máme štěstí a za hradbami Starého (historického) města potkáváme dračí průvod. Dnes se tu slaví státní svátek. Lidé v kostýmech, hudba. Nasáváme atmosféru, návrat k hotelu. Na zahrádce vychutnáváme poslední pivo, které tady Lenka dostala za polovinu, zatímco na mě sama čekala než vrátím motorku. Skvělý závěr skvělého dne.
