Den 79 – Den 83

Petr:

Dnes máme v plánu přesun do zátoky HaLong. Co ještě netušíme je, že spát budeme již na ostrově CatBa. Ale pěkne popořádku.

V osm ráno vyjíždíme turistickým autobusem směr HaLong Bay. Turistický se mu říká proto, že je obsazen jen truristy, jinak je to klasický vietnamský bus střední velikosti, se sedačkami tak akorát pro Vietnamce = nemám si kam dát nohy a všichni se na mě mačkají ze všech stran, opět. Cesta naštěstí trvá jen něco přes tři hodiny a to i se zastávkou v "motorestu" s dílnou na ručně vyráběné obrazy tvořené vyšíváním. Některé kousky byly ale fakt nádherné a pomalu jsme si začli nějaký vybírat.. naštěstí jsme museli pokračovat v cestě do zátoky. Tam jsme dorazili před polednem. Autobus nás vysadil přímo v přístavu, kde zřejmě končí všichni turisti, protože jich tu byly mraky. Stejně takový byl i počet výletních lodí, které kotvili u přístavu, protože přes ně skoro nebylo ani vidět moře. Pokoušíme se dostat na nějakou loď, plující přímo na ostrov CatBa, který jsme si vyhlídli, ale jak později zjistíme, jsme nejspíš v nesprávném přístavu, protože odsud odplouvají jen výletní lodě, které jedou okružní plavby skrz zátoku a zastavují na různých místech, jako jeskyně na ostrovech, plovoucí vesnice atd. Lodě mají i kajuty a je zde možné přespat. Některé výlety zátokou jsou totiž vícedenní. Nicméně po zdlouhavém vyptávání a ověřování jsme sehnali lístky na ostrov, sice pojedeme pět hodin s asi 10 zastávkama, ale dostaneme se tam ještě dnes. Nastupujem na loď spolu s dalšími dvaceti turisty. Někteří mají zaplacený vícedenní výlet, ale je tu i pár takových, co mají stejný cíl jako my. Loď je celkem slušně prostorná, vlezlo by se sem i jednou tolik turistů, nebo desetkrát víc Vietnamců. Vyrážíme po poledni, je pod mrakem a tak je příjemě chládek, což mi vyhovuje, protože mi už pár dní není moc dobře, asi střídání nemoci s Lenkou, která už je na tom o chlup líp. Většinu cesty prospím a tak aspoň Lenka dělá nějaké fotky. Vypadá to tu moc pěkně, skoro jako v Guillinu v Číně zaplavený mořem..

Blížíme se k ostrovu, už zdálky je jasné, že opravdu nepřistaneme v přístavu u ostrovního městečka, ale na druhém konci ostrova, jak jsme předpokládali. To znamená nemilou cestu napříč ostrovem, snad alespoň pojede autobus, který by měl stát "rozumnou" cenu asi 40 000,-. Opravdu na nás autobus čeká, ale je tak trochu plný a nechtějí nás do něj pustit. Kolem postává banda vysmátých taxikářů a už si na nás brousí zuby. Stmívá se a tak je jasný, že to bude pěkně drahých 30 kilometrů. Spojujeme se s další hrstkou turistů a s jedním řidičem minibusu domlouváme cenu 1 000 000,-  Ano, chce milion, ten vydřiduch. Je to asi 100 000,- na jednoho. Kdo neodjede alespoň tímto minibusem a zůstane, může počítat i s mnohem vyšší cenou. Takže nasedáme, řidič, jak jinak než hladový to podnikatel, cpe do minibusu ještě další turisty.Pořád si ale nenecháváme kazit náladu. Uklidňuje nás taky to, že ještě budem mít pořád dostatek času, najít si fajn hotýlek.

Asi po hodině cesty zastavuje minibus přímo před hotelem Thrung Thrang, který popisovali na svém blogu jiní čeští cestovatelé jako "ne-zrovna-vhodný" a několkrát vytopený :-) a tak Lenka obchází pár sousedních hotelů, kterých je tu na každých 100 metrů asi padesát. Stejně jako v Hanoji, i tu je běžná šířka jednoho domu asi dva a půl metru, zato dlouhý je neomezeně a všechny mají několik pater. Náš dnešní hotel má "jenom" pět pater, Je slušný, čistý, s půlkruhovým balkonem a výhledem na celou zátoku - a to vše jen za 7 dolarů za noc. Co víc si přát? :)

Leňa:

Na ostrově Cat Ba jsme strávili 4 úžasné dny plus jeden hrozný. Je tu tolik možností, co dělat, že člověk neví, co si vybrat dřív. My jsme si dali jeden den oraz a pak se do toho pustili :) Co tedy Catba nabízí?

Masáže: Je tu dost masážních salónů – těch opravdových masážních i těch, co zavání spíš sexuální turistikou. Většinou jsou spojeny s beauty salonem, takže v jeden den si můžete nechat udělat novou hlavu a pak se nechat „udělat“ nebo si dát masáž. Pedikůra, manikůra za 1 dolar, škoda, že jsme si včera oba ostříhali nehty, já pedikůru vždycky chtěla zkusit :( Oba zkoušíme alespoň hodinovou masáž celého těla (80Kč) a vůbec to teda není špatný :)

Jídlo: Pokud ujíždíte na mořských plodech a máte je rádi zaručeně čerstvé, jeďte sem. Každá druhá restaurace tu vypadá jako u nás podmořské akvárium. Jenže zatímco u nás v akváriu zaťukáte prstem na sklo, zahalekáte „rybko, rybko!!!“, uděláte foto a jdete dál, tady zaťukáte „rybko, rybko!!!“ a za chvíli vám ji přinesou na talíři tak čerstvou, že na vás ještě naposledy stihne mrknout. Krom ryb máte na výběr murény, škeble, humry, krevety, garnáty, ústřice, sépie a ostatní podobnou havěť. My si takhle ulovili půlkilového kraba. Ačkoliv měl svázaná klepítka, aby z akvárka neutekl, nožičkama švihat ostošest a potom, co jsem ho vytáhla, abych ho ušetřila dalšího trápení ve stísněném akvárku (aspoň tak si to omlouvám), mě pořádně zcákal. Není nad sprchu uprostřed dne.Šup s ním na váhu a za 10min už je zpátky na našem stole. Od vedle přichází další dva turisti, kteří se naším malým „lovem“ nechali inspirovat a už se na váze třepe další kousek. Majitelé restaurace září od ucha k uchu, dva turisti v jeden den, mají vyděláno na půl roku dopředu. S chutí se pouštíme do jídla. Oba jsme nafasovali louskáčky na kraba. Odkrývám vrchní krunýř a nedůvěřivě koukám dovnitř. Na vrchním krunýři žádné maso, v dolní části ano, ale zaklíněné ve čtyřech samostatných přepážkách. No fuj!!! Fakt to budeme jist?!?!?! Dostáváme instrukce od servírky, jak louskat klepítka, a tak si každý berem po jednom a už to lítá. Doslova. Kousky klepítek lítají po celém stole. Za chvíli máme ten správny grif, každou část klepítka třikrát nakřápnem louskáčkem a pak maso lehce vytáhneme jedním koncem. Jde to samo. Nejlepší jsou malá klepítka, pak ta větší, maso v samotném těle taky není špatné, ale na druhou stranu žádný výbuch. Konec. Jsme jak prasata. Spotřebováváme všechny ubrousky na stole a loučíme se.

Motorky: Půjčovny motorek jsou tu na každém rohu, takže půjčení se nevyhnete. A to je dobře! Půjčit si motorku je to nejlepší, co můžete udělat. Poznáte tak život mimo turistické město a s ním i ten „opravdový“ Vietnam. Rýžová políčka, kam oko dohlédne, stáda koz, jezera a kanály, bahenní ryby, osamocené pláže. Jezdit serpentinama mezi ostrovními kopci je balzám na duši sám o sobě. Provoz skoro žádný, silnice prázdné. Jen vy, motorka a příroda kolem.

(P: Asi v polovině cesty do středu ostrova zkouším říct Lence, jestli si nechce zkusit řídit. Bez váhání nasedla, krátká instrukce kde to má brzdy a už si to frčela sama kamsi mezi mangrovníky. Přeci jen už tonení žádnej začátečník, v Thajsku to zkusila sama asi na 100metrové cestě :-). Po chvilce jsem si naskočil i já a šlo jí to bezproblému i s mojí „zátěží“, takže dalších 15 kilometrů jsem se mohl pro změnu já kochat a být v klidu, protože jí to jde stejně bravurně, jako v autě. Je rozhodnuto, příště si půjčíme motorky dvě a to bude pak sranda.)

Národní park Cat Ba: Pěkná oblast tisícovky příkrých kopců porostlých až nezvykle zelenou zelení. Je to tady superzelený!!! Spousta jeskyní. Natáčely se tu některé scény Jurského parku, takže si to asi umíte představit. My jsme si tu zcela nedobrovolně zvolili výlet na jeden z nejvyších kopců, na jehož vrcholu stojí rozhledna. Kdybychom tušili, jak je to daleko a hlavně jak je to vysoko, nikdy by jsme se tam jako zlenivělí měšťáci nedostali. Takže tisíceré díky sladké nevědomosti. Škrábeme se nahoru džunglí. Tomu, čemu se ve Vietnamu říká „cesta“ se u nás říká „neprostupný terén“. Odměnou za 6 litrů potu nám je famózní výhled z vrcholu. Z džungle pod námi se ozývá množství zvuků, je to jedno obří mraveniště milionu živočišných a rostliných druhů. Stejně jako v brněnském salsa klubu El sombrero – tady to prostě žije :). Jeden zvuk (pravděpodobně patřící nějakému hmyzu) mi nápadně připomíná pterodaktyla. Sama lezu nahoru na rozhlednu, neboť Peťa nevěří pokročilému stádiu koroze této konstrukce a je unaven více než já. Před námi byli na vrcholu dva silnější turisté, takže mě to unýst prostě musí :) Už dlouho jsem neměla takový strach jako nahoře, takže rychle dělám pár fotek a zase opatrně lezu dolů.Tahle rozhledna tu už nebude moc dlouho... Zpátky se jde o chlup lépe. Houpeme se na liánách, přeskakujeme šutry a já i četné pavouky. Peťovi sjíždí noha po jednom z kluzkých kamenů a slušná pohmožděnina lýtka je na světě.Naštěstí se drží a statečně kulhá až do cíle – zpátky k motorce.

Jeskyně: Na počet jeskyní, které se nacházejí na ostrově nebo mimo něj v zátoce Halong Bay, by trojciferná čísla nestačila. Některé jsou přístupné jen z lodi a nasvícené množstvím barevných světel, některé nepřístupné a spousta z nich ještě čeká na svého objevitele. My byli na prohlídce ve zcela speciální jeskyni Hospital Cave. Tato jeskyně sloužila za války ve Vietnamu pro zraněné a je ukryta v džungli. Celková kapacita – 200 raněných. Vevnitř jeskyně jsou vybetonované místnosti – recepce, ložnice, umývárna, lékárna atd. Z vybavení tu už nic nezůstalo, takže prohlídka je zprvu celkem nudná. Procházíme jednou místností za druhou a pokaždé na nás čeká jen vybetonovaná krychle. Pak ale pokračujeme nahoru, kde je to o moc zajímavější. Celkem měla jeskyně tři podlaží, z vrchního vedla úniková cesta do těch dolníchí a to tak, že na dně vybudované šachty byl bazén, kam se v případě nouze z horního podlaží prostě skočilo dolů. Odtud vedl druhý východ z jeskyně do džungle Součástí jeskyně bylo i kino pro pacienty vybudované v jednom z přírodních jeskynních dómů. Nějak si tady to plátno neumím mezi krápníky moc představit. A aby toho nebylo málo, byl tu i malý bazén pro VIP raněné.

Pláže: Ke koupání jsou na Cat Ba přímo určeny tři písčité pláže kousek za městem. My jsme skoukli všechny a vybrali si prostřední. Voda je tu ale bohužel takové teploty, která dělá z mužů malé holčičky, a tak se ani ze šnorchlování moc nekoná. Je to spíš na opalování, kterého ani jeden z nás není příznivcem. Dlouho jsme se tu nezdrželi.

Kajaky: K zapůjčení tu jsou i kajaky, ke kterým jsme se ale bohužel nedostali. Půjčení jsme naplánovali až na poslední den, kdy bylo dost hnusně. Snad bude ještě příležitost na jiných místech Vietnamu.

Karaoke a pivo: Karaoke se ve Vietnamu rozmohlo jako epidemie prasečí chřipky v Mexiku. Každý třetí barák je Karaoke bar a žel bohu, Vietnamci mají hudební hluch. My jsme si karaoke užívali každý den neb před naším hotelem na moři byla plovoucí diskétéka s tím nejhlasitějším karaoke ve městě. A tak jsme pili.A když na řadu přišel zpěvák, který denodenně zpíval asi hodinu a denodenně netrefil ani notu, pili jsme víc. Což mě přivádí k pivu. Výběr je tu slušný. Za 12Kč tu dostanete 650ml vietnamského piva. V našem hotelu jsme měli piva značky Tiger, Halida a Hanoj. Poslední bylo asi nejlepší, první dvě s trochu divnou příchutí nevím čeho, ale dobrý to teda nebylo.

K poslednímu dni, kdy se nám tak trochu všechno posralo se vrátím ještě v příštím článku.

Závěrem bych se chtěla omluvit všem, kterým vytrvale neodpovídám na facebooku. V cenzurované komunistické Číně si může západní turista totiž nechat zdát o webových stránkách jako je youtube, google.com nebo právě facebook. A protože Vietnam Čínu v lecčems kopíruje, neuvidím fb ještě minimálně pár týdnů.