Den 77 – Den 78

Přílet do Hanoje. Trochu jiný, než jsme si představovali. Uvízli jsme na letišti. Je jedna ráno. Konečně máme vyřízena víza a poslední autobus z letiště nám ujel před 10min. Teď jedou už jen taxíky, které mají na taxametru nastavenou rychlost TURBO.  Odmítáme je a jednohlasně se shodujeme, že zbytek noci dospíme na letišti, ušetříme tak peníze za jednu noc v hotelu (která by už stejně nestála za řeč) a zítra ráno vyrazíme do Hanoje prvním ranním busem. Za ušetřené penízky si najdem nějaký pěkňoučký hotýlek :)

Noc na letišti je hrozná jako vždy. Kovové lavičky studí, komáři štípou. Ve 3 ráno nás z polospánku budí hlídačka. Nejdřív si myslíme, že nás odsud chce vyhodit, jak je zvykem, jaké to ale milé překvapení, když nás posílá do letištní kavárny. Je už zavřená. Spousta lidí tu spí na židlích sražených k sobě, jeden borec dokonce s nechutně špinavýma nohama na dvou spojených stolech. Rychle si každý bereme 6židlí, protože za náma je houf dalších polospících zombie a počet židlí je omezen. Ne, že by to byl nějaký komfort, okraje slaměných židlí tlačí kde můžou, alespoň ale nestudí. Počet komárů – asi tolik, kolik vybíráme ráno z bankomatu.

Je 7 ráno, kavárna se otevírá, my odcházíme. Koukáme na směnný kurz a jak tak počítáme, vypadá to, že z nás budou konečně milionáři!!!! Třikrát sláva!!! Za 4300Kč dostáváme celých 5 000 000 VND (vietnamských dongů). Půlmilionovou bankovku mám v ruce teda poprvé :) Hodinku čekáme, až se naplní náš minibus a pak konečně vyrážíme směr Hanoj.

Pobyt v Hanoji jsme si vyloženě užili. Hodně jsme si od Vietnamu slibovali a nezklamal nás. V oblíbené čtvrti Old Quarter, která je údajně z Hanoje nejhezčí, jsme si našli útulný hotýlek, 22USD za noc (cenu uvádím v dolarech, ve Vietnamu jsou žádanější než domácí měna). Na Vietnam docela hodně, na tuhle čtvrť nikoliv. Každopádně v ceně byla krom nadstandartně vybaveného pokoje i snídaně, z níž jsme odcházeli napraní tak, že jsme nemuseli ani obědvat...

Čím je Old Quarter charakteristická je noční ruch. Po setmění jsou na ulici prostě všichni. Ženy s typickým špičatým slaměným kloboukem roznáší na váhách nebo jak by se to dalo pojmenovat (dvou košících zavěšených na tyči přes rameno) ovoce a pečivo. Tisíce místních sedí v mnoha provizorních hospůdkách na chodníku i silnicích, na nízkých plastových židličkách u skoro stejně nízkých plastových ministolečků (myslím, že takové jsme měli ve školce), cucají pivo nebo instantní nudle a relaxují po pracovním dni. Jak se nám jevilo - mnohem lepší způsob odpočinku než u nás televize. Mimoto tu po sedmé hodině večerní začínají noční trhy, kde se to mele jako ve včelím úlu. Stovky stánků a stánečků s nejrůznějším zbožím za ty nejlepší ceny. Člověk se tu o Hanoji hodně dozví – třeba že krásné sandálky se tu dají pořídit za 30Kč a já mám vietnamskou velikost nohy 245. Denní Hanoj je tak oproti té noční  starší, nudná a frigidní sestra.

Co jsme si dál (krom atmosféry staré čtvrti) nechtěli nechat ujít, bylo tradiční vodní loutkové divadlo. Naprosto fascinující zážitek. 3D loutky velikosti asi 30cm kmitaly po vodní hladině jedna za druhou. Nejdřív jsme si říkali, jak se ten aparát ovládá, pak jsme ale pod vodní hladinou zahlédli sem tam trubky vedoucí od loutky za ně za závěs. Představení bylo doprovázeno živou kapelou v levé části pódia (samé vietnamské hudební nástroje, já jsem nepoznala ani jeden), která byla snad i lepší než ty loutky. Zpěv první vokalistky nás okamžitě uvrhl kamsi do pohádky o starodávném Vietnamu a dodal loutkovému vystoupení to pravé kouzlo. Sledovat pak na vodní hladině 5 loutkových draků, jak po sobě „flušou“ vodu, byla pak už jen čistá slast.

Větší část pobytu v Hanoji jsme věnovali organizačním věcem. Především jsme už potřebovali zoufale vyprat. V Číně byly prádelny předražené a tak jsme to odkládali a odkládali a doufali, že s prádlem vystačíme do Vietnamu. Nevystačili. Moje nechuť po padesáté šudlat v umyvadle spoďáry a ponožky vedla až k tomu, že předposlední den v Číně mi Peťa musel zapůjčit poslední čisté trencle. Holky, věřte, není to žádný komfort, takže poslední den to bylo „naostro“. Jedna z prvních věci, kterou jsme tedy v Hanoji zařídili, byla prádelna. Zde jsme zanechali úctyhodnou šestikilovou igelitku s prádlem.

Další věcí bylo poslání balíku numero 2 do ČR. Za pobytu v Číně a dvou večerech strávených na hanojských trzích se nám nakupilo celých 9kilo věcí, které tady věru nepotřebujeme. Za cenu 600Kč a 3 měsíce by tyto věci měli dojít námořní dopravou do ČR, tak budem doufat... První balík totiž zatím nedošel a pomalu se s ním loučíme :(

Centrum Hanoje je jako stvořené k tomu, aby se tu člověk trochu rozmazloval. Najdete tu masážní salóny, cyklorikši, které Vás provezou kolem několika jezer, turistické restaurace a kavárničky, nemusím snad ani podotýkat, že všechno velmi levně. My jsme zvolili procházku kolem katedrály a jezera, omega replica v jehož středu stojí chrám – dovnitř nejdeme a radši se jdem kochat pohledem na něj do nedaleké cukrárny. Asi za 30Kč tu dělají luxusní poháry servírované v ananasu nebo kokosu. A opravdu – není to jako u nás, kdy si objednáte podle obrázku sexy vypadající drink a donesou vám leckdy něco, co vypadá jako na tom obrázku, ovšem až po tom, co to prošlo trávícím traktem někoho jiného. Tady obrázek odpovídá realitě. Baštíme poháry a koukáme na lidi kolem. Oblékají se tu namouduši pohodlně, skoro bych řekla, že každý druhý tu má na sobě pyžamo. Aspoň u nás se to prodává jako pyžamo. Co mají na sobě asi v noci??? :)

Hanoj pro nás byl balzámem na duši – dobré jídlo, exotické prostředí, milí a vstřícní lidé.  Přeci jen nám ale už chybí moře! Příští cíl: Zátoka Halong.

Replica watches for sale