Den 58 – Den 60

Zrovna ležím ve vlaku z čínského Shenzenu do Guilinu, okouzlena krásou kupé. Koupili jsme nejlevnější lístky na nejhorší vlak a přesto je to tady bomba! Když srovnám s těmi indickými – ne to se snad ani srovnat nedá... Lístky nás každého stály sice pětikilo, ale v úměře ke kvalitě to stojí za to. To čisto, měkké lůžko (ač máme třídu Hard sleeper a ne Soft sleeper), polštář, deka, dole stoleček a velká termoska s horkou vodou na zalití všudypřítomných instantních nudlí, kterou jeden ze zaměstnanců stále doplňuje, naproti stoleček se dvěma sklopnými židlemi... Předpokládám, že se tu vyspíme lépe než v kterémkoliv indickém hotelu... Tak si chrochtám blahem... Spousta času pozorovat Čínu z okna a napsat článek o Hongkongu.

Hongkong nás okouzlil.swiss replica watches Možná je to dáno tím, v jakém prostředí jsme se pohybovali doteď. Přechod z „bordela“ do „úzkostlivé čistoty“ byl hodně radikální. Jako první nás cinkne do nosu s jakou logikou (a to i v těch nejmenších detailech) to tady všechno funguje. Bydlíme v budově, která má 20pater (takže v naší čtvrti nejnižší). Má dva výtahy – jeden staví v sudých patrech a ten druhý v lichých, aby byl provoz co nejrychlejší. Všude šipky, v jakých pruzích mají chodci chodit tak, aby se nesráželi s protijdoucími. Chodníky široké, záchody všudypřítomné, čistota neskutečná. Za celou dobu jsme na zemi neobjevili jediný odpadek, nikde ani špaček od cigarety – kouření na většině místech je pod pokutou 5000 hongkongských dolarů, na prosklených dveřích do obchoďáku je velkým písmem napsáno, že jsou dezinfikovány pětkrát denně pro naši bezpečnost. A nejvíc fascinující je, že tady není nikdo, kdo by jakékoliv nařízení nebo doporučení ignoroval a všichni se chovají stoprocentně racionálně, slušně, uvědoměle. Když je fronta na autobus, nikoho ani v nejhorší noční můře nenapadne předbíhat, když do mě někdo nechtěně strčí, omluví se – tak to se mi nestává ani doma.

Záporem Hongkongu je drahé ubytování. My platili 7kil za noc za vykachličkovaný pokoj bez oken velikosti 170cm x 200cm – lůžko pro dva šíře 130cm naprosto nedostačující a vedle postele 40cm místa tak akorát na batohy. Koupelna společná na patře, ovšem čistota se hotelu upřít nedala - nějaká babka to tam vytírala celý den pořád dokola a dokola až se skoro provytírala o patro níž. Hotel stojí v obchodní čtvrti Kowloon.  Co se místních obchodů týče, je to tady samej chudák – naproti hotelu máme Ralpha Laurena, vedle Gucciho, Hermése, Rollexky. Zatímco v Evropě tyto obchody zejí prázdnotou, tady lidi nakupují jako šílení. Poprvý jsem viděla u Prady frontu až ven na chodník a v obchodě s luxusními šperky nával jako u nás v Albertu, když o tři koruny zlevní v akci máslo.  

Petr: Na Hongkongských ostrovech se místem šetří natolik, že tu mají nejen patrové autobusy (samozřejmě čisťoučké a luxusní), ale také roztomilé krátké patrové tramvaje. Provozovat tu automobil asi nebude nejlevnější záležitost, protože na ulicích, které jsme nikdy neviděli ucpané, se z 90ti procent pohybují jen taxíky. Zbylých 10% jsou téměř výhradně jen ty nejluxusnější a nejdražší auta, na jaké si vzpomenete (Lamborghini Murcielargo, Nissan Skyline GTR, Porsche Carrera, Mercedes SLR, Ferrari Enzo ...). Milé překvapení, byly ceny „bežných“ věcí. Když obchody s elektronikou a šperky lidé berou útokem jak popisovala lenka, člověk by čekal, že jídlo v takto luxusní čtvrti nebude zrovna nejlevnější. Omyl, protože v naší oblíbené sámošce SevenEleven je naprosto vše levnější než u nás doma. U McDonnalds (klasického měřítka cen) se dá taky najíst levněji. Na ulici koupíte vše na co si vzpomenete, nabízí nám tu kopie nejluxusnejších hodinek, které jsou skoro k nerozeznání s těmi ve výlohách pozlacených obchodů. Prodavač nás na to, že jde o kopie hned upozorňuje. Krásné kimono, použitelné jako župan tu nabízejí za 60$ (asi 150Kč), visí hned vedle stánku s krásnými soškami draků a velkým výběrem vibrátorů.

Co jsme si v Hongkongu užili asi nejvíc byly mrakodrapy. Panorama výškových budov na Hongkong Island je dechberoucí, a to hlavně v noci, kdy vyniká známý mrakodrap Bank of China. Co budova, to jiné osvětlení. Nachomýtli jsme se i k pravidelné lasershow, kdy se rozezněla hudba a do jejího rytmu se celý Hongkong Island rozblikal jak vánoční stromeček.  Žůžo! Samý laser a měnící se barvy mrakodrapů... Brácho, to by se ti líbilo... i když jsme se s Peťou shodli, že na to, jaké tady mají možnosti, to bylo celkem suchý, ty by jsi to zvládl nepochybně milionkrát líp.

Podél jižního pobřeží Kowloonu vede Avenue of Stars – chodník s otisky rukou známých hongkongských herců a héreček a sochami věnovanými filmu. Blbneme a poměřujeme hned ruce s každým, jehož jméno nám něco říka (moc jich teda není, většinou ty jména zní jako dvě slabiky, které ze sebe právě vyplodilo nemluvně, co ještě neumí pořádně mluvit).  Já mám stejné jako Bruce Lee :) Peťa se snaží vtěsnat do těch Jackieho Chana, ale bez šance, je to prťavec!

Místo, které nám učarovalo, byl Hongkong Park. Oáza klidu a relaxace. Krom zeleně mezi mrakodrapy tu jsou fontánky, potůčky, rybníčky plné želv a kaprů... Chvíli se tu zdržujeme v olympijském amfiteátru, kde zdarma učí nějaký instruktor základy bojového umění a spousta nadšenců, většinou turistů, to zkouší s ním. Je to sranda! Nějaký nadšený namakaný Angličan se do toho opřel a s hlasitým „Si“ při každém výpadu rukou dopředu, při němž vypadá, jakoby plaval kraula, baví celý amfiteátr, i instruktorovi už začínají téct slzy smíchu, a to se trpělivě držel celkem dlouho :)

O kousek dál Peťa spatří nějakého „bílého papouška“. Hned po něm koukám a nevěřím svým očím – kakadu žlutočečelatý, no ty krávo, tak to by se ségra zbláznila. Vykřikuju nadšením za ní a hned ho jdu fotit, ale žel uletěl :( Zklamaně zaostřím na protější strom a tam jich sedí asi dvacet, bááájo!!! Jsou takoví ťuťuňuňu... Ještě nestačím udělat ani svých obvyklých 200fotek a už mě Peťa volá, že za rohem je ještě něco lepšího. Nechápu, co může být lepší než kakadu, ale jsem zvědavá...

Uprostřed parku obrovská voliéra  a uvnitř volně mezi visutými chodníky spousta místní flóry a fauny – hlavně teda ptáků. Vstup zdarma, tak to je ještě lepší! Jsem na vrcholu blaha. Jdeme dovnitř a je to jedna salva nadšení za druhou – je to samý „hele hele!“ a „hele hele!“– samý papoušek, vyžraný okrasný holub, papoušek, pelikán a papoušek.Jeden buduje hnízdo dva metry od nás mezi listy, druhý se krmí na melounu a třetí za mnou přiletí na zábradlí a řekne mi „Hallo“. Cože!!!??? Jsem asi špatně slyšela... a znova „Hallo“. Heheeee, neuvěřitelný... No co, říkám mu taky „Hallo“, je přeci slušnost odpovědět na pozdrav... Pak dlooouho pozorujeme dvojici „červených papoušků“, jak se vzájemně kousek od nás krmí. Hned bych si je vzala domů, muclíky :)

Lezeme na vyhlídkovou věž v parku a pak se zkoušíme dostat na kopec nad město historickou tramvají... Plán měním hned jak vidíme frontu na lístky na tramvaj – asi tak čtyřhodinovou... tolik času bohužel nemáme...

Metrem se přesunujeme na hranice Hongkongu a po imigrační kontrole vstupujeme do čínského města Shenzen. Máme v plánu koupit lístky na vlak, který jede za 2 hodiny a hned se přesunout na naše první čínské stanoviště – město Guilin. Bohužel, při překročení hranic Hongkongu se rázem změnil počet anglicky mluvících Číňanů ze 100% na 0% (a počet šlapek z 0% na 100% - k tomu vám ještě něco napíše Peťa :)). Paní v prodejně lístků nám nerozumí, nakonec se rukama nohama obrázkama domluvíme, ale prodává nám lístky na vlak, který nejede dnes, ale zítra. To zjišťujeme až když se snažíme dostat do čekací haly, před níž lístky kontrolují a nechtějí nás dnes pustit dovnitř. Opět se vracíme k prodejnímu okýnku a složitě vysvětluju, že lístky nechceme na zítřek, ale dnešek... Námaha je marná – paní chápe, ale dneska je už vlak plný (v Číně je třeba kupovat lístky alespoň dva, lépe tři dny předem) a zbyla už jen nejdražší třída Softsleeper. To nám za to nestojí. Najdeme si tu dnes nocleh a pojedeme holt zítra. Já čekám s bágly a vhodný pokoj se vydává hledat tentokrát Peťa...

Petr: Vyrazil jsem k nejbližšímu hotelu se slibným názvem Shangrilla Inn. Už po cestě po mě povykovali dvě individua, vypadající na prostitutky pouliční kategorie. U přechodu přes ulici mi menší milá paní nabízí masáž, tak jí odmítám s tím, že hledám „hotel“. Ona pořád cosi mele po svém a táhne mě za ruku přes ulici, tak jí opět povídám, že masáž ať si strčí někam, že potřebuju pokoj. Ona čínskoanglicky povídá, že za rohem je dobrý levný hotel, že tento před kterým stojím je moc drahý. Nu co, za podívání níc nedám. Babka pořád něco mele, nerozumím. Vcházíme bočním vchodem do asi 30ti patrové budovy s několika desítkami čínských nápisů. U vchodu stojí dva policajti-hlídači, takže to nevypadá zle. Výtahem jedem asi do 15tého patra a když vystupujem, lehce zapochybuju, že toto je hotelový patro. Napadne mě, že mě spíš babka opravdu táhne na tu masáž, potvora jedna. No a ono taky jo, ale jakou.. Otevírá dveře od bytu a už z mezidveří je vidět něco jako bar, kde sedí několik „masérek“ vyfintěných, jako z katalogu, jedna vedle druhé (pro případné zájemce o sexuální turistiku musím dodat, že vypadali opravdu slušně). Hned nejblíž u vchodu se jedna hrbí a kouká do mobilu, tak k ní babka přiskočí a zvedne jí hlavu a namíří na mne s otázkou „co třeba tahle?“ :-)
„Jéžiši, to je bordel..“ řeknu nahlas česky a culím se u toho. To už se nafleku otáčím a mířím k výtahu. Babka se nedá a chytá mě zas za ruku, tak jí poděkuju, česky jí řeknu že je asi úplně blbá a odjíždím.
Sotva vyjdu směrem zpět, kde jsme prošli kolem Holliday Inn, už ke mě od jeho vchodu míří několik týpků v obleku. První co ke mě skoro doběhne se hned ptá, jestli mám zájem o „chinesse girls“. Tak už mu nic nevysvětluju, jen říkám „hotel“. Týpek hned vytahne vizitku, kde stojí, že je nějakým managerem Holliday Inn a nabízí hned pokoj za 250RMB. To zní dobře, na to že hotel vypadá dost nóbl a jeho budova připomíná mrakodrap z HongKongu. Rychle obhlídnu pokoj „luxury room“ ve 32.patře a hned pospíchám za Lenkou s dobrou správou o báječným pokoji v hotelu jak z americkýho trháku. Všude takový ty serepetičky pro hosty – kartáčky na zuby, pasta, koupací čepice, mýdýlka, šamponky, holení, kondomy, vibrátorek, čajíčky, píva, džusy, pantofle, povlaky na boty deset ručníků, internet a velká TV samozřejmostí a už nevím co dalšího, hodně slušná koupelna s prosklenou částí k ložnici, takže luxus s výhledem na sprchující se polovičku. A na druhé straně výhled z obrovskýho okna v takové výšce...  Nic nám tu nechybí a jsme tak unešení, že po pár hodinách, kdy jsme se tu zabydleli, vtipkujem o tom, že tu strávíme celou čínskou část :-)

https://swissreplica.medicinetechnews.com/