Den 53

V 7hod ráno odjíždíme z autobusového nádraží v Pokhaře. Už dopředu jsme trochu otrávení z další úmorné osmihodinové cesty Rolex replica watches busem. Jak jsme pak ale mile překvapeni, když v našem Tourist bus jsou opravdu jen turisti, autobus nestaví u každého druhého baráku a nikdo tady neblije... Snad jediné, co se cestě dalo vytknout bylo, že řidič Omega replica watches stavěl na snídani i oběd u restaurací 3x dražších než jsme byli ochotni zaplatit a tak jsme byli opět odkázáni na naši „banánovou igelitku“. Banánů a hroznů jsme vůbec za pobyt v Indii i Nepálu snědli několik tun – byli výborné, směšně levné a člověk jimi vždycky zahnal AAA Rolex replica watches hlad, když poblíž nebyla zrovna žádná restaurace.

Před třetí hodinou vystupujeme v Káthmandů a  nevrle rozháníme splašené hejno taxikářů a lidí, co nám chtějí vnutit hotel. Máme to asi kilák do čtvrti Thamel, kdeje hotelů High quality replica watches jako beďarů na tváři puberťáka , a tak jdeme pěšky. Zatímco Peťa čeká s báglama v jedné z cestovních kanceláří a zjišťuje podrobnosti k vyhlídkovému letu,který bychom chtěli zítra chtěli podniknout, já si dávám kolečko po hotelech. Oproti Pokhaře tu úroveň není valná, za dost peněz málo muziky. Jeden borec mi dokonce nabízí replicas omega spaní v ještě nepřipraveném pokoji a když ho chci vidět, jsou tam jen Luxury replica watches dvě postele, z toho jedna rozbořená, na tom kupy jakýchsi hader a bordel...

Zůstáváme v jednom z těch levnějších hotýlků, za to s vlastní koupelnou a teplou vodou. Vypadá celkem solidně. Když ale večer rozestelu postel a tam 3 krvavé fleky, dělá se mi trochu šoufl. Prostěradlo mi naštěstí hned AAA Rolex replica watches mění, ale stejně už tady z toho nemám dobrý pocit. Pak nás čeká už klasická debata s chlapíkem z recepce na téma „Proč neteče teplá voda, když tvrdili, že teče 24hod“. Prý dnes nesvítilo slunce (všechny hotelu tu mají solární panely) ani nejde elektrika (na ohřev), takže nebude... Zaplácne to tím, že nám donese kýbl horké vody z kuchyně...

Ještě malá poznámka k elektrice versus Káthmandů. Elektrika tu jde většinou jen několik hodin přes den, což je problém, protože přes den cáráme venku a večer bychom rádi dobili notebook, foťáky, mobily atd. a není jak. Spousta hotelů má vlastní generátor (což ale není záruka funkční zásuvky, jen jednoho svítícího světla), ne ten náš. Takže fasujeme svíčky...  Po několika dnech už nám to začíná lézt na nervy, a tak se Peťa ptá, proč ta elektrika Cheap replica watches vlastně pořád nejde a dostává se mu odpovědi „Protože ji prodáváme do Indie a pak nemáme“. Paradox.

Zítra posíláme domů náš první balík a tak zbytek dne trávíme nakupováním suvenýrů a dárků domů. Peťa bude za chvíli svým smlouváním známý v celém Thamelu, nejednoho obchodníka svým návrhem ceny málem rozplakal, nakonec ale nakoupil všechno co jsme chtěli za úplný pakatel. Takže rodino, vyzvedáváme krabici a balíme do ní dárky pro Vás všechny, cca za 16dní ji můžete čekat doma :) Z původních zamýšlených 2kilo to nakonec byla skoro osmikilová škatule, holt se tady nakupuje moc dobře.

Den 54

5hodin ráno. Budíček. Bereme taxíka a jedeme na domácí letiště. Dneska v 6:30 absolvujeme Mountain Flight – vyhlídkový let Himalájemi. Klepeme Best Rolex Replica Watches Online se nedočkavostí až uvidíme Mt. Everest. Hlavně, aby bylo jasno. Tahle letecká společnost v případě oblačnosti garantuje další let zdarma, tak by to mělo být v pohodě... 

Vzlétáme načas malým motorovým letadlem – je nás tam celkem 19 včetně letušky a pilota :). Každý nalepený na svém okýnku natěšeně vyhlížíme. A za 10min... ...panorama Himalájí v plné kráse na levoboku. Otevíráme letenky, kde máme panorama nakresleno a hledáme která hora je která. Kocháme se zasněženými vrcholky, když nám letuška ukazuje, že se máme jít podívat do kabiny pilota. Wow. Paráda. Zrovna prolítáme kolem Mt. Everestu. Tak to je žůžo vidět ho takhle čelně přímo z kokpitu :) A vůbec vidět kokpit :) Další moje poprvé... Akorát máme trochu provinilý pocit, že jsme se k Everestu dostali Breitling replica watches takhle snadno. Když uvážíme kolik horolezců a trekařů k němu šlape spoustu dní...

Sedáme si zpátky. Letadlo se otáčí a tak teď vidí Himaláje lidi napravoboku. Sedám si k Peťovi, který má napravo dvě sedačky a užívám si to znovu. Všechny ty špičaté výčnělky a údolí, kam laviny nahrnuli spoustu sněhu. Bájo!!! Je to prostě famózní!

V 8 už jsme zpátky na letišti a odtud pokračujeme k místu zvanému Pashupati – je tu několik pagod, chrámů a stejně jako ve Varánasí se tu spalují mrtvoly. Asi nikde jsme ještě neviděli tolik opic jako při cestě z letiště tam – přebíhají nám přes silnici ve velkých houfech, pak hop na protější plot a přes ostnatý drát hurááá na letiště. Asi letí do Afriky. Další houf máme za plotem po pravé straně, roztroušený po luxusním golfovém hřišti. To se tam musí panečku hrát. Dáte si jeden odpal a vypadá to dobře.. dobře... moc dobře... letí to přímo k jamce... a v tom opice... hrábne vám po míčku, strčí si ho do huby, jestli není k jídlu a požvýkaný vyplivne Swiss replica watches na opačnou stranu, kde ho shrábne jiná opice a s míčkem v tlamě si to mašíruje přes dva ploty na letiště.

Panenky se nám protočí hned u vstupní brány do Pashupatinahu. 500rupií na osobu vstup. Podíváme se na sebe a v ten okamžik nás napadne oba stejná myšlenka – jdeme dokola přes les. Není to vůbec problém, cesta vede po příjemné pěšině, kolem spousta splašených opic, hlavně těch miminkovských a tak se bavíme tím, jak dovádějí. Prohazujem pár slov s Nepálci, co tu mají uděláno hřiště na relojes rolex imitacion badminton a hrají a pokračujem dál. Za chvíli jsme v Pashupatinahu a už si to fotím po hlavní ulici. Krom spalovacích ghatů je tu spousta dřevěných historických budov a celé místo má velmi příjemnou atmosféru. Jen do hlavního chrámu nás nechtějí pustit. Chtějí znovu vidět vstupenky a Rolex replica watches Peťovu historku právě vytaženou z rukávu, že nám je vzal strážník v uniformě, moc nežerou... I tak to ale stálo za to!

Taxíkem se vracíme do Thamelu, dáváme oběd a těšíme se do postele. To ranní vstávání nám úplně rozhodilo biorytmy :) Šlofík, večeře a procházka před spaním (už si pomalu hledáme jiný hotel-nějaký nadstandartní – tj. s generátorem), pak romantická sprcha při svíčce, tentokrát už aspoň teplá a zase do postele. Usínáme s dobrým pocitem, že se zítra stěhujeme do lepšího a hlavně čistšího hotelu. rolex replica watches

Den 55

Házíme bágly do našeho nového útulného hnízdečka a vyrážíme se podívat na Dourbar Square. Je to náměstí, které musí každý návštěvník Káthmandů Omega replica watches povinně navštívit. Něco jako Václavák v Praze. Proplétáme se úzkými uličkami obloženými z obou stran historickými dřevěnými budovami. Řezbáři si tu museli vyhrát – každý dům má jiné vyřezávané průčelí, jinak zdobené podpůrné trámy, jiné okenice... V přízemí je plno krámků, hlavně s měděnými věcmi – Peťa už by šel zase nakupovat.

Do samotného areálu Dourbar Square se platí 300rupií/osoba vstup. Nezbývá nám nic jiného než zaplatit, tohle chceme vidět. Kolem náměstí je rozprostřeno několik desítek dřevěných pagod, některé dokonce už ze 17.století. Na jednu z nich šplháme a pozorujeme ruch dole na náměstí. Myslím, že fotky vypovídají o kráse tohoto místa vše.

V rámci úsporných opatření se přesouváme k našemu dalšímu checkpointu několik km pěšky (vlastně je to příjemná procházka). Jde o stupu Swayambhunath – dominantu AAA Rolex replica watches města. Majestátně se tyčí na kopci a její bílá barva a zlatý vrchol zdobený spoustou barevných vlaječek září široko daleko.  Šplháme po symbolických 365schodech nahoru a zatímco funíme, jeden z opičáků stačí čajznout Peťovi z ruky flašku právě koupené coca-coly. Bastard!!! Koukáme, co s ní provede. Mohl by ji zahodit... Ale nééé.... už dolů vykousal díru a napájí se naší coca-colou...  To by byla dobrá reklama: Coca-cola – ani opice bez ní nemůžou žít. No nic, škrabeme se dál, platíme každý 200rupií vstup (mimochodem pro nízkorozpočtové cestovatele – toto se dá taky obejít bokem, jak jsme si všimli později) a ocitáme se na náměstíčku. Před námi stupa v plné záři, z repráku zní relaxační tibetská hudba, všude spousta suvenýrů. Hlídám si foťák, aby mi ho nečornul zas nějaký opičák... Obcházíme stupu dokola, v druhém rohu medituje skupina lidí, další a další suvenýry... Dáváme si oběd v místní restauraci a obcházíme širší okolí. Je tu několik menších stup, spousta vlaječek, spousta opic a hlavně... ...výhled na celé město. Celé to tu má tak nějak slavnostní atmosféru – to dělají asi ty vlaječky.

Na hotel se vracíme opět pěšky a utrmácení si dáváme horkou sprchu a večeři v hotelové restauraci. To sem nesmím zapomenout napsat: Dala jsme si „chicken in basket“ a normálně mi přinesli 6 kuřecích řízků s hranolkama a tatarkou, která tu není nikde k dostání. Po dvou High quality replica watches měsících rýže řízek. A s tatarkou! Miluju Nepál! Po druhým začínám být najezená, soukám do sebe třetí a už fakt nemůžu. Nééé, je to přece řízek! Cpu do sebe ještě čtvrtej a začínám pozbývat schopnosti se vůbec Luxury replica watches pohnout. Zbylé dva už musí dojet Peťa, který je na ně taky natěšenej, a přestože snědl právě kupu nudlí, řízek tady prostě nenechá :) Tak se pozná pravý Čech!