Strávili jsme v Indii celý měsíc, projeli víc než desítku měst od jihu k severu, navštívili spoustu míst, potkali miliardy lidí. Obrázek o tom jak to tu chodí a vypadá jste si možná trošičku mohli udělat z našich článků sami, i když není možný popsat to ani z poloviny tak jak jsme to vnímali my. Některé silné zážitky se popisují těžko a byly i situace, kdy na focení prostě nebyly síly, nebo byl člověk tak ohromenej, že na to ani nepomyslel.

https://vacheron-constantin-replica-uk.gamexflash.net/

Teď s malinkým odstupem se s Vámi můžem podělit alespoň o několik dojmů, které v nás zůstaly.

Kontrasty.
Indie je bez diskuzí země kontrastů a to ve všech směrech. Lidé různých náboženství a vyznání tu žijí vedle sebe, spolu a nevypadá, že by s tím měl někdo problém. Stejně tak vedle sebe ve vlaku, nebo na lavičce, sedí žebrák a třeba obchodník a taky s tím ani jeden z nich nemá problém. Vedle moderního mrakodrapu stojí plechová chýše, kde polonahé děti spí na zemi ve špíně. Mezi luxusními a moderními auty na čtyřproudové cestě se plouží povoz tažený velbloudem. Před restaurací s cenami jídel ve výši měsíčního platu dělníka ze slumu sedí na chodníku rodinka a pojídá suchou rýži z palmového listu.

Doprava.
Doprava ve městech po celé indii je opravdu zážitkem pro všechny smysly. Čich, hmat, sluch, zrak.. Někdy totiž oči raději zavřete, když vidíte jak se Váš tuk-tuk řítí mezi dvě auta, kam se prostě nemůže vecpat a to ještě jede v protisměru. Cit v rukou a zadnici ztratíte po několika metrech, když řidič pospíchá a vy se chcete udržet uvnitř. Výmoly na silnici nekompromisně katapultují člověka i zavazadla desítky centimetrů do vzduchu s tvrdým dopadem. Sluch dostává zabrat asi nejvíce. Pokud totiž jedete na širší silnici (u nás dvouproudovce) kam se tu běžně vejdou dva autobusy, tři taxíky, deset kol a ještě kráva nebo velbloud vedle sebe, máte v okruhu 5ti metrů od ucha deset klaksonů, které neustále troubí. Někdy se to zdá až absurdní, ale opravdu to vypadá tak, že kdo netroubí, nikam nedojede.  Každý včetně koňo-rikši tu má vzadu na voze napsáno „Please Horn“, kdyby na něj náhodou někdo zapomněl troubit. Troubit se musí, pokud někoho chcete předjet, když ho předjíždíte, když jste ho předjeli a pro jistotu i mezi tím. Pokud náhodou není koho předjet, je potřeba troubit, aby všichni kolem věděli, že se řítíte po „prázdné“ silnici neuvěřitelnou rychlostí 40km/hod.
Zážitky z vlaků už jsme popisovali několikrát, ale nezapomenutelná byla jízda shared-jeepem po té, co nám před nosem ujel autobus. Tyto „džípy“ tu suplují autobusy. Když nám zastavil, uvnitř byly pouze dva domorodci a řidič nás usadil vedle nich. „Mačkali“ jsme se tak na zadním sedadle 4. V zadu byly ještě dvě lavičky pro 4 lidi naproti sobě a vpředu vedle řidiče místo tak pro další dva, celkem tedy 9 normálních míst. Po dvaceti minutách sbírání cestujících už nás v autě „sedí“ asi 15, z toho v předu 4. Tím to ale neskončilo a když po dalších 10ti minutách dopředu na řidičovo místo nasedá nějaký jný člověk, nechápavě na sebe koukáme. Když se pak řidič snaží nasednout a nemůže zavřít dveře, je nám to jasné. V předu teď sedí 6 lidí včetně dítěte na klíně jedné z paní. Řidič řídí tím stylem, že drží pravou půlku volantu, na levou totiž nedosáhne. Spojku mu asi mačká ten, co sedí na jeho místě.. no byly jsme rádi, že jsme v pořádku dojelli, protože i takto naložený, se dvěma dalšíma lidma visícíma vzadu z auta ven, si to řezal zatáčky v protisměru.

Jídlo.
Před odjezdem jsme se „trénovali“ chuťové a jiné buňky na ostré, velmi ostré indické jídlo. Satyam a další brněnské Indo restaurace jsme poctili svou návštěvou a několika litry potu při konzumaci „typických“ indických pokrmů jako Vindaloo, Fall a podobné. Ve skutečnosti tu zatím žádné jídlo nechutnalo tak brutálně pálivě, jako v „českých Indických“ restauracích. Rozmanitost jídelního lístku  Indické restaurace (pokud nějaký mají) trochu kazí fakt, že všech 50 jídel v něm je variace na rýži či placku s omáčkou se zeleninou velice podobné chuti. Na ulici je mimo rýže možné koupit různé smažené zeleninové závitky, opět se stejnou chutí, většinou masaly. Po 10ti dnech je člověk opravdu rád, když potká nevegetariánskou restauraci a může si dát alespoň kuřecí. Těm, co navštěvují Indii a okolní země doporučujeme vzít si sebou alespoň 3 štangle lovečáku neb salám tu není k dostání vůbec  :-)

Lidé.
Opravdu oříšek, popsat dojmy z Indů. Někteří byly ostýchaví, jen si nás prohlíželi, jiní se jen skromě zeptali odkud jsme, další se s námi chtěli vyfotit. Pokud to nebyl taxikář, nebo prodavač čehokoliv, vypadalo to, že by mohl být milý člověk. Oni asi i ti taxikáři budou milí, vždyť nám chtěli dobře poradit, že „dnes autobusy nejezdí“, nebo že místo kam chceme jet je 10km daleko a ne 3 jak jsme si mysleli.. jak se na ně můžeme zlobit, když je to jejich obživa a kšeftem s turistou si přijdou jednoduše na několikanásobek než kdyby vozil inda za pár šušňů.
Takže verdikt je, indové jsou milí, pokud tedy zrovna nechrchají, neplivají všude a po všem, nedělají bordel uplně všude odhazováním odpadků, nerýpou se v nose stejnou rukou, kterou byly dělat potřebu na záchodě a pak s ní nekrmí sebe a své děti, nehulákají jak na lesy, nekálejí na veřejnosti ...

Chudoba
...je tu všude a zřetelně vidět. I v těch „lepších“ místech se vždy najde a to ve všech svých znova a znova dechberoucích podobách. Když si vám malé dítě lehne k nohám a s brekem vás prosí o almužnu, protože nemá co jíst, není k tomu co dodat. Nebo když vedle vás leží na chodníku stařík s amputovanou končetinou a umělou nohu má pod hlavou místo polštáře. Toto se vám denně stane mnohokrát...

Líbilo se nám v Indii?

Petr: Když se mě Lenka zeptala, jestli se mi v Indii líbilo nebo ne, neumím na to odpovědět. Spousta věcí mě překvapila pozitivně, viděli jsme hodně pěkných věcí, ale i spoustu nehezkých, až strašných. Takže můžu říct asi jen to, že to bylo "zajímavé" :-)

Lenka: Já to mám asi podobný. První co vytane člověku na mysli je, jak by se nám tam mohlo vůbec líbit :) Byl to věčný boj, o místo ve vlaku,  na silnici, o ceny dopravy, jídla, ubytování... Navíc ta špína a chudoba nedovolí považovat Indii za dovolenkovou zemi - vždycky, když je člověk v euforii z nějakého úchvatného místa, dostane hned facku v podobě zuboženého žebráka, slumu, krávy, hovna. Přesto mi něco brání v tom říct, že to bylo strašný. Protože nebylo. Nějakým záhadným způsobem (asi stejným proč v Ganze přežívají delfíni) mě Indie fascinovala. Zdejší kultura a ten chaos v němž se mísí spousta životů ve věčném boji o přežití má něco do sebe.

ulysse-nardin-replica-watches-india.girlslingerie.net